Schválením kvót na prodej českých potravin poslanci předvedli, jaké myšlenkové klima ve sněmovně panuje. Státní dirigismus, krok zpět k plánovanému socialistickému hospodářství. Proč ale zůstávat na půli cesty, tedy jen u potravin, a nenařídit zákonem kompletně všem obchodníkům, co (ne)mohou zákazníkům nabízet?
ANO, ČSSD, komunisté, SPD a pár nezařazených poslanců (mimo jiné šéf Trikolóry Václav Klaus) dnes odhlasovali, že od příštího roku má být ve větších supermarketech 55 procent potravin z Česka. Následně by se měl tento podíl zvyšovat až do roku 2028, kdy by činil minimálně 73 procent. Součástí návrhu je také seznam potravin, jichž by se měly kvóty týkat. Jde o produkty, které se dají v ČR pěstovat. Výjimku mají mít pouze prodejny s plochou do 400 metrů čtverečních.
Jak se s poslaneckou verzí vypořádá Senát, případně Ústavní soud, kam téměř jistě co nevidět dorazí stížnost kvůli omezování volného trhu, těžko předvídat. Bez ohledu na to jsme ale svědky tragického dějství s názvem Návrat socialismu do Česka. Hospodářství svázané státními příkazy, zákazy a regulacemi bylo jedním z jeho zásadních rysů.
Takže když dnes potraviny, co třeba zítra povinná procenta českých filmů v kinech? Rádiím by měl zákon nařídit hrát nadpoloviční většinu českých interpretů. Místo adidasek, reeboků a conversek by většina regálů v obchodech se sportovní obuví měla patřit populárním českým prestigím. V hodinářství minimálně polovina zboží musí být primky a na velký návrat se mohou těšit české džíny Prekon. Ve Slušovicích se rozpomenou na výrobu počítačů TNS. Toaletní papír nebude.
Ani za socíku si ale trh nedal úplně poručit a hledal si neoficiální cestičky. Lidi prostě chtěli západní zboží. Tady se nabízí možnost pro vzkříšení značky Tuzex. V takových prodejnách by povinná procenta na český sortiment neplatila, mohlo by se v nich prodávat cokoliv. Samozřejmě by ale nebyly pro každého, provozoval by je stát a ceny v nich by byly dost vysoké na to, aby nemohly konkurovat těm našim poctivým, českým výrobcům a obchodníkům…
Upřímně doufám, že ničeho podobného se už nikdy nedožiju, v prvních dvaceti letech života mi to bohatě stačilo. Po dnešním rozhodnutí poslanců mám ale k jistotě daleko.
P. S.: Argument, že ochrana domácích zemědělců a potravinářů je nutná, protože jinak by je zlikvidovala dotovaná konkurence ze zemí EU, nastoluje jedinou otázku: Máme se kvůli členství v unii a jejímu pokřivenému/socialistickému systému dotací na kdeco pro kdekoho postupně vzdávat tržního hospodářství a vracet se ke státnímu řízení, nebo raději odejít ze spolku, který má ochromující deformování trhu na svědomí? Na to by mělo odpovědět referendum.
