Jak známo, účty se platí až po akci. Nový americký prezident Joe Biden, který nastoupí do úřadu 20. ledna, jich bude muset za své zvolení zaplatit ještě hodně. Podle odhadů totiž 35 až 40 procent jeho Demokratické strany tvoří levičáci, kteří budou za podporu Bidena v loňských listopadových volbách něco chtít. Kam až bude prezident ochoten ze svých politicky středových pozic ustoupit, ještě není úplně jasné. V každém případě to může otřást postavením Ameriky ve světě, a to je něco, co ovlivní celou euroatlantickou civilizaci.
„Za můj úspěch vděčím proto, že jsem si s úctou poslechl ty nejlepší rady a pak jsem odešel a dělal přesný opak,” prohlásil kdysi slavný anglický autor detektivek a křesťanský myslitel Gilbert Keith Chesterton. Jenže to nebude moci Joe Biden svým levicovým aktivistům udělat. Nebude moci dělat pravý opak. Zmařil by tím budoucí možnou podporu pro svoji progresivistickou viceprezidentku Kamalou Harrisovou, kterou si mnozí demokraté vysnili jako prezidentku, jíž zvolí v roce 2024.
Biden se proto bude muset obklopit zástupci nejrůznějších křídel a příznivců Demokratické strany, které zastřešují jak umírněné postoje, tak extrémistickou levicovou soldatesku. Bude muset dělat velké kompromisy a může to nakonec omezit akceschopnost jeho vlády, protože některé věci se dají prosadit pouze s pomocí Kongresu, tedy i s pomocí konkurenčních republikánů.
Účet za zvolení tak může být pro Joe Bidena i Spojené státy ještě hodně vysoký a devastující.
Kdo k Bidenovi?
Už samotné složení budoucí administrativy napovídá, že Biden, který není žádným mozkovým trustem, by se mohl stát fackovacím panákem ve válce různých zájmů Demokratické strany.
Zatímco Biden bude podle všeho většinou vyznávat umírněnější středovou politiku, viceprezidentka Harrisová to bude hrát na všechny strany. Nic jiného jí nezbývá, pokud se chce někdy stát prezidentkou a pokud nechce v příštích letech přijít o podporu levicového křídla demokratů. Samotná Harrisová je nalevo od Bidena, ale není to úplná radikálka, za kterou je i u nás někdy vydávána. Vyznává ale podivuhodnou směs postojů, které oscilují od neomarxismu až po středový liberalismus. Podporuje například povinné rozvážení dětí odlišných ras do škol v jiných čtvrtích, aby byla údajně podpořena rasová diverzita. Podporuje také pozitivní diskriminaci na univerzitách, která ovšem zvýhodňuje černochy a Hispánce před bělochy. Je také na straně takzvaných „sanctuary cities“, což jsou města, které odmítají uplatňovat americké federální zákony a chrání nelegální imigranty. Souhlasí s ještě liberálnější potratovou politikou a legalizací marihuany. Chce státem hrazené zdravotní pojištění. Na druhou stranu se prezentuje jako jednoznačný stoupenec Izraele a zastává hodně tvrdý postoj k lidem, kteří páchají drobnou kriminalitu. Trestala by například i benevolentní přístup rodičů k obyčejnému záškoláctví.
Biden si ve snaze uspokojit všechny, vybral do svého kabinetu lidi různého ražení. Za středové umírněné politiky jsou označováni budoucí ministr zahraničí Tony Blinken nebo Janet Yellenová, bývalá předsedkyně rady guvernérů Federálního rezervního systému (vzdálená obdoba naší ČNB).
Naopak za progresivistu s levicovými názory je považován nový ministr zdravotnictví a sociálních věcí Xavier Becerra. Není bez zajímavostí, že v lednu 2017 vystřídal ve funkci generálního prokurátora Kalifornie již vzpomínanou Kamalu Harrisovou. Za ministryni vnitra si vybral prezident Biden Debru Haalandovou, političku indiánského původu. Ta je úplně vlevo – podporuje zlepšení přístupu k imigrantům, prosazuje co možná nejširší variantu ekologického programu Green New Deal a rozšíření zdravotního pojištění na všechny Američany.
Jak budou v nové administrativě dohromady fungovat liberálové, středoví pěšáci a vyložení levičáci, není jasné. Navíc bude přicházet neustálý tlak zvenčí.
Demokratický pytel blech
Americkou Demokratickou stranu zatím spojoval velmi silný tmel – Donald Trump. To trochu připomíná českou parlamentní opozici, u které je jediným jednotícím prvkem Andrej Babiš. Teď, když byl Trump poražen, bude zajímavé sledovat, jak kdo prosadí u demokratů své zájmy. Zda budou udávat trendy umírnění, nebo klimatičtí pošukové a extrémističtí levičáci. Spíše to bude politický kočkopes, který ale nikdy k ničemu dobrému nevede. Navíc zbavit se nálepky toho, že Demokratická strana je dnes jen seskupením extrémistických elit, nebude vůbec lehké. Ostatně samotný Biden je plodem těchto elit.
Jen tak pro zajímavost, u demokratů ale působí i vlivní politici, kteří by v Česku byli kvůli svým názorům považováni za konzervativce a pravičáky. Například senátor Joe Manchin zastupující Západní Virginii, který odmítá nastolené „zelené šílenství“. Připomínám jej i proto, že jeho prarodiče pocházeli z někdejšího Československa.
Nekonečný aktivismus některých demokratů bude ale vážným problémem pro vyjednávání kompromisu s republikány ale i s umírněnější částí Demokratické strany v Kongresu. Tvrdý tlak totiž vyvolá určitě protitlak. To zřejmě zabrání přijetí některých úplně nesmyslných zákonů. I když u toho pořád uslyšíme hesla jako nepřijatelný rasismus, ekonomická nerovnost a kastovní systém bílé nadvlády.
Uvidíme také, jak do hry zasáhnou nikým nevolené, ale často tvrdě útočící skupiny jako extrémně nebezpečná levicová Antifa či hnutí Black Lives Matter, které v prezidentských volbách podpořily Bidena a teď si budou chtít vybrat nějaký jackpot. To jsou hnutí, která silně rozdělují americkou společnost a nepřispějí ani za Bidena k sjednocování, o kterém on tak rád hovořil a bude pořád hovořit.
Shrnuto: Demokraté jsou dnes na chviličku sjednoceni tím, že Trump končí v Bílém domě, ale když se Biden v sídle amerických prezidentů skutečně usídlí, čekají je nové velké vnitřní bitvy.
Co bude ještě problém
Obrovskou zátěží bude pro Bidena i jeho syn Hunter. Ten se léta potýkal s alkoholem a drogami, má kromě své rodiny dítě se striptýzovou tanečnicí z Washingtonu, a především je nadále nevyjasněna jeho skutečná role v ukrajinské firmě Burisma Holdings (registrována na Kypru), kde to zavání korupcí a porušováním mnoha zákonů. Zde prezident syna kvůli tomu odsune někam úplně do pozadí, to uvidíme. V každém případě bude na něj pořád poukazováno.
Problémem současné Ameriky také je, že mnoho velkých a vlivných médií už dávno opustilo linii nestrannosti a jednoznačně podporují demokraty. Jistě, Donald Trump jim k tomu dal dostatek munice, ale doba nezávislé americké žurnalistiky, která byla jako vzor předkládána po listopadové revoluci i českým novinářům, je pryč. Známý deník The New York Times a jeho web či televize CNN jsou silně aktivistická média, která ztratila soudnost. Kritická otevřená diskuse z nich mizí, zásadní slovo dostává jen jedna strana a práce těchto médii se tak změnila v propagandu. Ta nakonec dotáhla Bidena až k vítězství.
Jaké to všechno bude mít dopady na zahraniční politiku Bílého domu, která se samozřejmě nějak dotkne i České republiky, se můžeme zatím jen dohadovat. Dá se předpokládat, že hodně zvířený prach domácí americké politiky povede k ignoraci a nezájmu o země, jako je Česko.
Navíc Biden vstoupí do Bílého domu v čase silné koronavirové pandemie. To může omezit jeho politický kapitál k nasazení v jiných oblastech.
Celé to výstižně na podzim loňského roku popsal polský politolog a filozof Marek A. Cichocki (jeho slova cituji z překladu českého webu Konzervativní noviny): „Autoritu Ameriky, dosud tak významnou pro fungování světa i pro Západ, je třeba považovat za ztracenou na hodně dlouhou dobu, možná navždy. Nejde jen o to, že čínské vedení nebo vlády evropských zemí budou Ameriku stále otevřeněji chápat jako (vel)moc zbavenou autority, což se v budoucnosti zákonitě musí promítnout do podoby mezinárodní politiky. Jde o vliv na sebevědomí Západu ve světě, který se v důsledku pandemické krize výrazně promění. Pro celou generaci mladých lidí, kterou sociologové a historici možná nazvou generací covidu, nakonec Amerika – mýtus, symbol, způsob života, model demokratické republiky – přestane existovat jako zásadní a pozitivní vztažný bod. Někdejší dělení na Západ jako svět svobody, jenž stojí proti světu tyranie a zotročování, a tedy velký mýtus, na němž Amerika a Západ budovaly svoje postavení a raison d’être v období studené války a později také v době nezpochybňovaného vítězství po roce 1989, na které se i dnes chtějí odvolávat, aby potvrdily existenci transatlantických vazeb, právě končí přímo před našima očima. Jeho konec navíc přichází právě v okamžiku, kdy se problém tyranie a zotročování v různých podobách vrací do politického a sociálního života v celé síle.“
Tato Cichovského predikce je nesmírně závažná, ale odráží realitu. Stejně tak, jako odráží realitu volební experimentování Joe Bidena s podporou amerických levičáků. Bude to mít vážné dopady na něj, na Spojené státy, ale i na celý svět. Pro popis situace v USA si můžeme vypomoci prostřednictvím názvů známých amerických filmů: Vetřelec, Noční můra v Elm Street či Texaský masakr motorovou pilou. Ano, to všechno nás čeká. Premiéra 20. ledna 2021.
