„Mnohé epidemie jsou podstatnou měrou dotvářeny médii (vědomě i nevědomě). Varování založená na strachu z ohrožení zdraví ve skutečnosti vytvářejí mentální prostředí, ve kterém snáze dochází k tomu, čeho se obáváme“. Tato slova pronesl před lety Dr. David Hawkins, myslitel, vědec, filozof a lékař (1927-2012). V dnešní globální pandemii čínského viru jsou více než aktuální.
Lidstvo ohrožuje zejména nízká hladina odolnosti vůči různým manipulacím. Není to jen v případě interpretací zdraví a život ohrožující konkrétní nákazy, ale i v mnoha celospolečenských a politických tématech. V tomto novém miléniu zažíváme frontální ofenzívu manipulativních populistů, kteří zasévají sváry a neklid, z čehož pak těží při získávání mocenských pozic. Loutkoherci vypouštějí na scénu své neotřelé maňásky, kteří plní jejich často zvrácené představy. Tento trend zasáhl i dvě klíčové světové demokracie – Spojené státy a Velkou Británii. Stvořitelem amerického prezidenta Donalda Trumpa byl kontroverzní Steve Bannon.
Nejprve se prezentoval jako vydavatel extrémistického a xenofobního serveru Breitbart News. V roce 2017 přesunul své aktivity i do Evropy, kde působí jeho The Movement (hnutí), které si klade za cíl sjednotit ultra pravicově laděné populisty a nacionalisty z evropských zemí, se snahou rozložit a položit Evropskou unii. Svou stopu zanechal i v probrexitové kampani ve Velké Británii.
Autorem kampaně, která nakonec vedla k odchodu Velké Británie z EU byl poradce Borise Johnsona Dominic Cummings. V jehož kariéře je zajímavý jeho pobyt v Rusku v letech 1994-1997. S Bannonem spolupracovali na internetové části brexitové kampaně. Oba mají velmi vlažný přístup k pravdě a nezpochybnitelným faktům.
Jejich produkce jsou plné falší, faulů a přehlušující negativity. Odmítají cestu spolupráce a podpory. Umí vytvářet atmosféru nesmiřitelné polarity v permanentním boji. Jejich produkce je živnou půdou pro hněv, žádostivost, pýchu a sobectví, což může u příjemců jejich přehlušujících kampaní vzbuzovat také strach a apatii. Pro ně, a nejen pro ně, je slušnost slabostí. Společnou diskusi nahrazují agresivními monology, v nichž si vždy najdou nějakého nepřítele. Není náhodou, že jejich počínání tleskají různí autoritativní vládcové světa, Putin, Erdogan, Orbán, a jiní, včetně naší dvojice Babiš-Zeman, se svými Prchaly v zádech.
Není snadné čelit těmto projevům agrese, které zaplavují veřejný prostor, a tak či onak na nás doléhají. Jenže člověk není pouhou obětí svého života, měl by být i jeho aktivním tvůrcem. Co rozhodujícím způsobem formuje naši osobnost? Existuje něco dalšího kromě IQ, výchovy a prostředí, co stojí za našimi rozhodnutími? Ano, existuje, je to úroveň našeho vědomí. Rozumová úroveň nestačí, pokud chybí duchovní kvalita. Informace zpracováváme s odlišnou osobní dispozicí, včetně emoční a sociální inteligence. Vše kolem nás má nějakou konkrétní energii. Důležitý je náš způsob života. Jídlo, které jíme, pohyb, příroda, hudba, knihy, projekty. Klíčové je prostředí, v němž trávíme svůj čas, blízké osoby, s nimiž svůj život sdílíme, a lidé, kteří jsou našimi vzory. A v neposlední řadě informace, konverzace a myšlenky, kterým dovolíme pronikat do naši mysli.
Žádná psychofarmaka, drogy či alkohol nám pocity štěstí a trvalého míru v nás nepřinesou. Osvobození od negativity vyžaduje určitou úroveň vědomí. Lidská společnost upadá do mnohých zmatků, neboť nebere v potaz důležitost definování souvislostí. Každá úroveň vědomí má jiné odlišné vnímání reality. Co se zdá na jedné z nich hodné obětování života, je na jiné naprosto nesmyslné a absurdní. V každé úrovni jsou k dispozici různé soubory názorových pozic, a právě proto je naše vnímání světa odrazem stavu našeho vědomí. Platí to nejen v dnešní covidové době, platí to vždy.
