Pro prvňáky a druháky se od příští středy znovu otevřou brány základních škol. Komentovat rozhodnutí, které po obědě oznámil ministr školství Robert Plaga, je snadné a potěšující: Je to dobře a snad to tak co nejdéle vydrží.
Pokud jsou epidemiologové jen trochu přesvědčeni, že se to dá zvládnout bez opětovného raketového nárůstu počtu nakažených, musí se do lavic co nejdříve vrátit co nejvíce dětí. Je logické, že se začíná od těch nejmenších, které mají s distanční výukou největší problémy. To, že osmileté děti chodily fyzicky do školy zatím necelých devět měsíců, nemohlo zůstat bez následků na jejich schopnosti číst, psát a počítat.
Ne všichni druháci jsou na tom samozřejmě stejně, nicméně průměrná úroveň těch dnešních prostě nemůže být stejná jako u jejich předchůdců. Alespoň doufám. Kdyby to tak bylo, byla by to špatná vizitka pro učitele, kteří face to face nedokázali naučit děti víc, než při improvizované a komplikované výuce přes počítač. Přejme si, aby děti ztracený čas dohnaly co nejrychleji.
Že budou obnovení školní docházky komplikovat přísná protiepidemická opatření, že se nejspíš objeví různé nelogičnosti a více či méně protichůdné instrukce, že možná nedostanou ředitelé a učitelé všechny noty včas a úhledně převázané mašličkou, to už po osmi měsících epidemie asi nikoho nepřekvapí. Jednak není snadné v krizi vždy vše předvídat a naplánovat, jednak vláda už opakovaně ukázala, že není pro zvládání krizového stavu o moc kompetentnější než libovolné vesnické sdružení dobrovolných hasičů.
Přesto je ale třeba návrat dětí do škol přivítat. A držet jim, učitelům i ředitelům palce, aby vše zvládli co nejlépe, aby byli co nejméně odkázáni na vládní návody a pomoc a aby se toto uvolnění neukázalo jako předčasné. Jako otec devítiletého syna věřím, že i většina dětí se teď na návrat do škol těší.
