S nástupem druhé vlny epidemie covid-19 v Evropě se čím dál častěji poukazuje na postup Švédska. To nyní hlásí na počet obyvatel relativně nízké počty nakažených. Píše se, že se Švédům povedlo populaci promořit benevolentním přístupem. Přitom tam i přes léto platila přísnější omezení než v Česku a hromadné akce nad 50 lidí tam od jara vůbec neprobíhaly. Zdá se spíš, že Švédská opatření začala se zpožděním zabírat.
Asi nejvýraznější výjimku představovalo Švédsko v rámci Evropy v tom, že v zemi nikdy neplatil žádný druh zákazu vycházení. Jinak ale ve Švédsku v březnu zavedli zákaz vstupu ze zemí mimo EU (ten stále platí) i zpřísněné hygienické podmínky a rozestupy v restauracích a kavárnách. Mimo jiné se nesmí překračovat kapacita míst k sezení, což je opatření běžné různě po Evropě, přestože v Česku sklidilo výsměch.
A asi hlavně: ve Švédsku se od jara nesmí konat akce pro více než 50 osob. Jen pro kontext, v Británii se celou dobu nesmí shromažďovat více než 6 lidí, v Rakousku nově ne více než 10.
Zároveň bylo Švédům doporučeno omezit cesty v rámci země, což vedlo třeba k poklesu v užívání hromadné dopravy o víc než polovinu a meziročnímu propadu utrácení téměř stejnému jako v Dánsku (25, resp. 29%). Seniorům vláda doporučila zůstávat doma a podle průzkumů se 93 % z nich této rady drželo. Zkrátka řada opatření byla na dobrovolné bázi, Švédové je ale i tak přijali.
Ekonomika: horší propad než ve Finsku
Přes tento výčet restrikcí a doporučení zažilo Švédsko podle tamního statistického úřadu stopadesátiletý rekord v úmrtnosti, v prvním půlroce byla o 10 % vyšší než v minulých letech. Ekonomickému propadu se ani tak nevyhnulo, byť to nebyla taková skluzavka jako jinde (ve druhém čtvrtletí klesl meziročně švédský HDP o 8 %, ekonomika celé EU klesla o 11,7 %). Na druhou stranu sousední Finsko ke karanténě přistoupilo a zaznamenalo menší hospodářský propad, konkrétně 5 %.
Pokles v počtu nově nakažených ve Švédsku během léta přišel, „promořenost“ populace se každopádně dá předpokládat jen těžko. Proč? Za celou dobu se ve Švédsku potvrdilo necelých 90 tisíc nákaz. I kdyby jich v reálu bylo desetkrát víc (což vzhledem k omezeným kontaktům a celkem intenzivnímu testování nelze čekat), znamenalo by to imunizaci ani ne desetiny populace. Optimistické odhady přitom říkají, že na skutečné zpomalení či eliminaci epidemie je potřeba promoření aspoň 30 % obyvatelstva, spíš ale víc. Plus se z výskytu opakovaných nákaz ve světě zatím zdá, že sázka na získané protilátky nemusí v důsledku fungovat vůbec.
Více testů – méně nakažených
Zároveň ve Švédsku, které má asi o půl milionu méně obyvatel než Česko, probíhalo i v létě kolem 15 tisíc testů na covid denně. I příklad Švédska potvrzuje, že neplatí „více testů = více nakažených“. V počátku epidemie byl ve Švédsku podíl pozitivně testovaných až u 20 %, dnes, po měsících se sérií opatření, je v jednotkách procent. V Česku je naopak teď po uvolnění opatření procento pozitivních testů daleko vyšší než během jarní první vlny. Zkrátka větší množství testů nevede k vyššímu podílu pozitivních případů.
I ve Švédsku covid-19 dopadl na zdravotnictví – téměř 50 % plánovaných operací bylo odloženo nebo zrušeno. Zajímavostí pak je, že se švédský parlament dohodl na zasedání v omezeném počtu – ze 349 poslanců se scházelo jen 55, a to pro případ, aby je při rozšíření nákazy mohli nahradit jiní.
Po zavedení švédského postupu volají často odpůrci nošení roušek a omezení obecně, nedávno k tomu vyzvala v extrémně populárním vzkazu zpěvačka Bára Basiková. Těžko říct, jestli věděla, že ve skutečnosti volá po zrušení všech akcí nad 50 lidí, někdy i dobrovolném nošení roušek a omezení sociálních kontaktů. To všechno totiž ve Švédsku funguje.
Tzv. švédskou cestou se většinou označuje zrušení povinných opatření a sázka na imunizaci. To je ale postup, který vlastně nemůžeme pojmenovat podle žádné země. Zatím totiž takový experiment nikde nezkusili. Proč asi?
