Časopis Reflex se staví kriticky k vládním koronavirovým opatřením. V Berlíně a Římě demonstrovaly proti omezování svobody a rouškám tisíce lidí a na Facebooku se vyskytují další tisíce, kterým omezení v souvislosti s koronavirem vadí. Ale většina společnosti s rouškami a zastavením ekonomiky zásadní problém nemá. Lidská mysl z nějakých důvodů miluje katastrofy a chce být přímo u nich.
Mezi nejpopulárnější filmové a literární žánry patří detektivky a thrillery. Lidé se rádi dívají na vraždy a taky na to, jak žraločí čelisti, obří pavouci nebo gigantické zemětřesení zabíjí lidi. Ale katastrofa naživo je ještě mnohem víc vzrušující. Sice nechceme přímo umřít, ale rádi jsme účastni něčeho, co se smrti dotýká. Cestovat tramvají, která se srazí s autem, je zážitek na celý den, který předčí i televizní film.
Když jsou stoleté povodně, lidé se dívají na televizní zprávy s hrůzou v očích, jak hladina stoupá, ale zároveň s tajným přáním, aby stoupala ještě více. Pokud možno, aby se protrhla přehrada. Politici jsou šťastní, když můžou navléct holínky a proletět se nad záplavami v helikoptéře. Nejde jen o politiky. Občané s nadšením jdou plnit pytle pískem a cítí se při tom jako bojovníci na barikádách proti Hitlerovým vojákům.
Válka je také vzrušující. V době mimo válku to sice vypadá, že skoro všichni mladí muži jsou pacifisti, ale když je válka, hlásí se jich vždy mnoho do armády na obranu země před nepřítelem. Když vám bude pradědeček vyprávět, jak stavěl barikády nebo nosil partyzánům do bunkru na Brdech svačinu, je to prostě hrdina bez ohledu na to, kolik toho ve skutečnosti na barikádu přidal.
A protože už žijeme dlouho v míru a ani žádný asteroid ne a ne na zemi dopadnout, koronavirus se docela hodí.
Hodí se politikům, kteří můžou zasedat v rouškách a vypadat u toho jak členové vojenského štábu v protiatomovém krytu uprostřed třetí světové války. Hodí se ale i duši každého prostého člověka, který je u toho. Muset nosit roušku uprostřed smrtící epidemie je pro lidskou duši lačnou po vzrušení jako dar z nebes. V koutku duše si člověk říká: To až budu vyprávět vnoučatům, jak ve dvacátém kolem řádila smrtící epidemie a museli jsme nosit roušky!
Takže racionalitu stranou. Pokud sledujete statistiky a máte z nich dojem, že koronavirus nezabíjí víc lidí než jiné choroby a že vládní opatření jsou nepřiměřená, raději mlčte. Teď vítězí emoce.
