Včera jsem napsal kritický komentář na adresu premiéra Andreje Babiše. Vyčítal jsem mu, že se při zavádění či rušení protiepidemických opatření řídí svými momentálními nápady a náladami a ne doporučeními vládních expertů na epidemiologii. Po přečtení dnešního rozhovoru s náměstkem ministra zdravotnictví a vrchním epidemiologickým stratégem Romanem Prymulou mám ovšem skoro pocit, že Babišovi dlužím omluvu.
Roman Prymula je tím mužem, který zpočátku epidemie stál v čele krizového štábu místo ministra vnitra. I lidé, kteří ho jinak moc nemusí, dlouho tvrdili, že jako zkušený epidemiolog je jedním z mála těch, kdo alespoň tuší, co je třeba v krizové situaci udělat. Zpočátku jsem tomu věřil, ovšem postupně mne to přecházelo. Možnost až dva roky zavřených hranic, roušky povinně nejspíš na dlouhé měsíce… Občasné Prymulovy výroky postupně vyjevovaly obraz někoho, kdo sice nejspíš může zastavit epidemii, ale za cenu brutálního potlačení svobod a faktického rozkladu demokratické společnosti.
Poslední pochybnosti o tom, zda je Prymula zachráncem, či spíše nebezpečím, vzaly definitivně za své po přečtení rozhovoru, který s ním dnes vyšel v jednom z deníku patřících pod Agrofert. Na dotaz, zda mohou lidé už zase začít žít normální život jako před příchodem koronaviru, Prymula odpověděl následovně: „Já bych navrhoval, aby lidé žili v menších komunitách. Že se budou například stýkat tři rodiny a další komunikace moc nebude. V této formě se to dá udržet kontrolovaně.“
Chybělo snad už jen dodat, že v rámci chytré karantény by měl každý ministerstvu zdravotnictví nahlásit, které tři rodiny si pro další styk vybral a počkat na potvrzení, zda je Prymulův tým schvaluje jako nezávadné (rozuměj nerizikové z hlediska možné infekčnosti).
Ač nerad, musím přiznat, že než si nechat takto organizovat život na slovo vzatými odborníky na epidemiologii, to snad ať opravdu raději vláda rozhoduje podle toho, co viděl Babiš cestou na nákup. Vzhledem k tomu, že spíš než zážitky z nákupů se premiér obvykle řídí momentálními náladami ve společnosti (a tedy tím, co mu zajistí víc hlasů u voleb), nemuselo by to být snad pro Českou republiku tak zničující, jako realizace dystopických vizí profesora Prymuly.
Otázkou pak ovšem je, jestli mají podobní experti skutečně sedět ve vysokých funkcích na ministerstvech a brát peníze za to, že ve svém odtržení od reality přicházejí s návrhy na návrat do kmenové společnosti. Osobně bych se přimlouval za to, aby i vládní epidemiologové byli normální lidé disponující kromě odborných znalostí i zdravým rozumem.
