Jaroslav Kunc napsal divadelní hru a román pod názvem Kuřbaba, pojednávající o sexy dívce, éterické bytosti z Plejád, létající na vesmírném skútru, který kouří. Název „Kuřbaba“ hodlal registrovat Úřadem průmyslového vlastnictví, protože si chce vedle literárních děl rovněž pod touto značkou otevřít e-shop, kde by chtěl prodávat kromě jiného i pro masážní přístroje, hygienické a další služby.
V odůvodnění odkázal na legendu týkající se jeho divadelní hry, v níž Kuřbaba je dívka s modrými vlasy, která létá na vesmírném čoudícím skútru a používá výrobky uvedené pod stejnojmennou značkou. Všechny registrace tedy mají sloužit k tomu, aby mohl prodávat přes e- shop virtuální i reálné předměty s logem KUŘBABA jednak pro reklamu, ale hlavně pro pobavení zákazníků, diváků a čtenářů. Jenže narazila kosa na kámen.
Patentní úřad odmítl registraci provést, protože se podle něj jedná o ženu provádějící felaci a tudíž představuje vulgarismus, který je v rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy. Spadá tedy do kategorie slov neslušných, vulgárních a nemorálních, jejichž užití ohrožuje morální zásady a hodnoty, ve kterých jsou spotřebitelé v České republice vychováváni. Důvody zamítnutí jsou směsicí pokrytecké viktoriánské pseudomorálky opepřené novodobým newspeakem genderové a sexistické korektnosti.
Bez ohledu na logické vysvětlení, co bude románová postava skutečně dělat, vrhli se úředníci z patentového úřadu na jedinou definici, podle níž je široká veřejnost srozuměna s významem „kouřit“ i ve smyslu orální sexuální praktiky odborně zvané felace. Spojení výše popsaných slovních částí „KUŘ“ a „BABA“, pak podle nich v myslích velké části spotřebitelů okamžitě evokuje představu dívky či ženy pochybné pověsti, která poskytuje placené sexuální služby, především pak orální sex.
Takže pánové pozor – pokud provozujete příslušnou sexuální praktiku se svou zákonitou manželkou či dlouhodobou přítelkyní, pro naše úředníky je to obyčejná kurva. „Ač je tento fakt jistě z genderového hlediska odsouzeníhodný a nekorektní, je všední českou realitou, neboť některé stereotypy jsou v naší společnosti skálopevně zakořeněny a přítomny zcela nezávisle na judikatuře, právních předpisech či snahách etiků, politiků, neziskových organizací a různých spolků anebo jiných subjektů o jejich vymýcení,“ píší dále úředníci, aniž by se své dojmy snažili dokázat jakoukoli statistkou či výzkumem.
A tak nezáleží na tom, co je realita, k čemu konkrétně má sloužit nevinný podnikatelský záměr, jde prostě o slovo, které by mělo být valporizováno z veřejné diskuse, protože narušuje náš nový krásný politicky korektní svět. Hlavně jak na to budou reagovat kdejaké imbecilní neziskovky, které jsou z dlouhé chvíle ochoty se chytnout kdejaké pitomosti.
Stejně tak se naši strážci genderové korektnosti vyrovnali s názvem „baba“, který podle nich označuje starší dámu, v češtině však většinou s poněkud hanlivým podtextem – ve smyslu nepřílišné krásy, podjatosti, zloby, neochoty či celkové nesympatičnosti konkrétní osoby ženského pohlaví. Sice zároveň připouštějí, že není vyloučeno užití termínu „baba“ ani v pozitivním slova smyslu, když muž s patřičně volenou intonací v pochvalném duchu prohlásí o dívce či ženě, že je to „baba“.
Na druhé straně ho považují za poněkud neomaleně a genderově nekorektní, i když nejednu ženu potěší. „Právě zde je vhodné upozornit na zásadní rozdíly, které veřejnost činí mezi vnímáním obsahově rovnocenných pojmů ve vztahu k mužům a ženám. Užila-li by totiž dívka či žena vůči muži termínu „děda“ nebo „dědek“ (a to se sebe lascivnější intonací), jenž obsahově zrcadlí pojem „baba“ vztažený na osobu mužského pohlaví, zřejmě jen mizivé procento mužů by tento „kompliment“ považovalo za lichotku. Velmi pravděpodobně by u většiny z nich došlo spíše k navození „negativního“ pocitu, poněvadž tento výraz je muži vnímán jako jízlivé upozornění na jejich stáří, fyzickou slabost a všeobecnou neatraktivnost pro ženské pohlaví.“ Argumentace ne nepodobná různým pseudovědeckým diskusím jak vystřiženým z Cimrmana.
Celou absurditu podtrhuje, že s patentováním výrazu „KUŘDĚDA“ Kunc problém neměl, protože podle genderových hlídačů z patentního úřadu v případě tohoto označení si spotřebitelská veřejnost pravděpodobně vybaví dobromyslného starého bělovlasého pána s dýmkou, který spokojeně pokuřuje na zápraží svého výminku (či jiný podobně poklidný výjev ze života starce), a nebude tohoto vysloužilého starého pána bez dalšího podezírat z provozování orálního sexu s náhodnými kolemjdoucími za úplatu. „Ač se téměř žádný spotřebitel nebude cítit dotčen označením „KUŘDĚDA“, neboť zde neproběhne bezprostřední myšlenková asociace s mužem prostitutem, značná část spotřebitelů bude považovat za vulgární a neslušné označení „KUŘBABA“, protože zde k asociaci s ženou prostitutkou dojde okamžitě a zřetelně.“
Spisovateli nepomohl ani znalecký posudek z Ostravské univerzity, ani posudek sexuologa Radima Uzla, který celou nesmyslnou konstrukci v zamítavém stanovisku rozcupoval. Zcela logicky přední český sexuolog argumentuje, že felaci jako sexuální praktiku rozhodně není možno spojit asociací s ženou prostitutkou, protože zkušenosti s ní má dnes více než 80 % osob obou pohlaví. Že by oněch 20%, kteří nepoznali potěšení z této sexuální praktiky hnízdilo na patenťáku?
Divadelní hru má nyní pan Kunc uloženou v Dilii v trezoru, aby nemohlo být zpochybněno jeho autorství, a divadlům ji zatím nemůže nabídnout, protože ji předem musí alespoň třikrát uvést. Aby mohlo dojít k uvedení hry, musí se najít vhodný soubor a ten lze nalézt jedině skrze humoristický román, přičemž aktuálně vyjednává o vydání s několika nakladatelstvími. Opět ale naráží na to, že nejprve chce mít název zaregistrovaný. Taková klasická Hlava 22 na český způsob.
Kvůli prudérnosti úředníků z patentového úřadu ho tedy nyní čekají roky absurdních soudních tahanic. Je otázkou, zda všem těm nesmyslům, které zplodili, aby žádost zamítli, úředníci skutečně také věří, anebo jsou jenom předpodělaní strachy, že by po nich mohli v případě schválení vystartovat různí samozvaní strážci prudérní viktoriánské pseudomorálky a zvrácené politické korektnosti.
