Mimořádně vážná podezření byla vyslovena v souvislosti s nedělní reportáží České televize ohledně lednového úmrtí bývalého předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Naznačuje se v ní, že vliv na skon populárního politika mohla mít agresivní politika Číny a jejich českých podporovatelů. Ne, že by politika Pekingu vůči části české politické scény nebyla v poslední době až nestoudná, ale tvrzení, která teď slyšíme, jsou ošidná hned z několika důvodů.
Ke zhoršení zdravotního stavu Jaroslava Kubery a potažmo jeho smrti, mohl vést podle reportáže České televize i podle emotivních výpovědí manželky, dcery a kolegů významného českého politika, vyhrocený spor kolem jeho plánované cesty na Tchaj-wan. Tu vší silou odmítla totalitní Čína, protože považuje de facto nezávislý ostrov za svoji odtrženou provincii. Peking měl k ovlivnění Kubery použít i agresivní a nepřijatelné postupy a u toho měl využít své spojence na Pražském hradě a jiných místech. K nátlaku jednoznačně došlo, to není u Číny nic nového a výjimečného, viděli jsme to v minulosti mnohokrát. Ale dovolím si tvrdit, že dokázat, že to bezprostředně „zabilo“ pana Kuberu, je nemožné. Proto současně problematické.
Jak je to s Čínou a Tchaj-wanem?
Měl jsem s Jaroslavem Kuberou jako jeden z mála novinářů na cestu na Tchaj-wanu koncem února jet. Hovořil jsem s ním o tom i při jeho návštěvě na recepci u příležitosti státního svátku Tchaj-wanu v říjnu na pražském Žofíne. Už tehdy bylo jasné, že Čína se ho snaží od cesty odradit a že k tomu využívá své úzké kontakty na prezidenta republiky Miloše Zemana a další lidi i všechny možné i nemožné cesty. Diplomacie Pekingu totiž po desetiletí tvrdí, že existuje pouze jedna Čína a že Tchaj-wan je její nedělitelnou součástí.
Pravda je ale taková, že ostrov je nezávislý, má svoji vládu, parlament, armádu, hranice, měnu, justici a všechny další možné atributy dokazující jeho samostatnost. Kterou ovšem z taktických a ekonomických důvodů sám oficiálně nikdy nevyhlásil. Čína proto dotlačila většinu zemí světa k tomu, aby na diplomatickém poli Tchaj-wan neuznával. Návštěva Kubery, tehdy druhého nejvyššího postaveného představitele Česka, by proto pro ni byla tvrdou ránou.
Podobně Čína postupuje vždy v případě cest na Tchaj-wan či při návštěvách tibetského dalajlamy ve světě. Že u toho nepracuje v rukavičkách a používá vyhrožování drtivými ekonomickými dopady na „provinilce“ i podrazů, je známo. Nemohlo to být ani pro Jaroslava Kuberu překvapivé. Přesto statečně trval na svém. Bylo to odvážné a sympatické, protože Peking vždy podmiňuje jakoukoli spolupráci politickými ústupky druhé strany. A v tomto směru mnoho českých politických představitelů v posledních letech selhalo. Jenže to pořád není důkazem, že smrt expředsedy Senátu zavinila Čína.
Co se stalo?
Oceňoval jsem Jaroslava Kuberu za jeho otevřenost, schopnost nadsázky i přátelský přístup k veřejnosti. Tvrzení, že právě Čína a její čeští pomahači stáli za jeho smrtí, stojí ale na vodě.
Z lékařského hlediska nic takového nelze dokázat. Samozřejmě lze věřit jeho manželce i dceři, že před smrtí se jeho zdravotní stav vlivem napětí kolem plánované cesty na Tchaj-wan zhoršil. Na druhou stranu bylo panu Kuberovi 72 let a měl vysoký tlak. Podle vlastních vyjádření nebral léky na tlak tak, jak mu je předepsal lékař. Navíc byl vášnivým kuřákem. K tomu musíme připočítat vysokou dávku stresu, kterou občas trpí všichni vrcholní politici, pokud svoji práci dělají poctivě a se zanícením. Od toho může být jen krok k infarktu, na který podle dostupných informací Jaroslav Kubera zemřel.
Smrt každého člověka je smutný příběh. Zejména pro jeho rodinu a nejbližší kolegy. Na druhou stranu musíme přihlédnout ke všem okolnostem. Vyhrožování Číny bylo v jeho případě nemístné a drzé, na to by měla naše diplomacie při obhajování českých národních zájmů myslet. Obvinit ale Peking a jeho podporovatele v Česku z toho, že zapříčinili smrt šéfa Senátu, je přehnané. I když může znít jakkoli logicky. Navíc se v tomto směru nikdy nedočkáme rozhřešení a pregnantních důkazů. Je to politický boj, kterého jsme v případě vztahů s Čínou svědkem odjakživa. Ten bude pokračovat, ale Jaroslava Kuberu bych do toho po jeho smrti netahal. Ať odpočívá v klidu v nebi.
