Správně si odchovanci marxismu-leninismu pamatují, že Stalinovi bolševici nenáviděli malé a střední podnikatele mnohem více než velkokapitalisty. Proto také politika omezeného soukromého podnikání (NEP) zahájená sovětskou vládou v březnu 1921 byla Stalinem zničena i s lidmi, kteří se na ní podíleli. Jako by jim z oka vypadli záhadní funkcionáři na ministerstvu financí či místního rozvoje, o zdravotnictví ani nemluvě.
I pro ně je zřejmě ten malý a střední podnikatel případně malý vlastník nepřítel, kterého je nutné eliminovat. O žádné přehánění se nejedná. Vezmeme to popořádku.
Nejprve tu máme ministerstvo financí. To svým nestoudným návrhem údajné „pomoci“ živnostníkům vyvolalo takovou bouří, že i silácká vyhlášení Miroslava Kalouska, že půjde do ozbrojeného odporu pomalu a jistě přestala být planou hrozbou.
Pokud si tato vláda myslí, že odsoudí milion živnostníků do naprosté bídy, pak to bude asi jediná vláda na světě. Takovou hloupost nikdo nikde neplánuje. Ministryně financí Schillerová nakonec prohlédla a podklady svých podřízených nechala přepracovat. Revoluce jedna se zatím tedy nekoná a vyčkává se na druhé kolo toho, jak stát bude konat.
Druhým nepodařeným je ministerstvo pro místní rozvoj. Tam se nalézají funkcionáři, kteří přicházejí se zjevně podvodným návrhem pro Poslaneckou sněmovnu. Ten má přinést neoprávněný prospěch veřejnoprávní korporaci, kterou je stát. Úředníci MMR navrhli doslova krádež za bílého dne, tentokrát téměř opět zhruba jednoho milionu vlastníků bytů. A to těch, kteří mají drzost své byty pronajímat.
Tito ministerští tak zahájili v době nouzového stavu útok na ústavně garantované právo. To stanovuje právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) a dále stanovuje, že na výrazná omezení vlastnického práva se vztahuje čl. 11 odst. 4 této listiny, který stanoví, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Ale v návrhu úředníků ministerstva pro místní rozvoj za omezení práv vlastníků bytů ve prospěch nájemníků žádná náhrada není (sic!). Jde o omezení velmi citelná a dlouhodobá až do 31. 5. 2021, kdy nájemci dotčeni nouzovým stavem nemusí platit nájemné a nesmějí dostat výpověď. Tady se k revoluci druhé teprve připravují kroky a to jak právní (hromadné žaloby na stát), tak trestně právní, protože zneužití pravomocí úřední osoby je trestné i za normálního stavu, natož za nouzového.
Zdůrazněme, že se nejedná o nějaké právnické kratochvíle. Otázky nad legalitou právních dokumentů vlády v době nouzového stavu jsou velmi závažné. Jde mimo jiné o rozsáhlé nároky na kompenzace a náhrady škod. Ty se budou řídit v plném rozsahu předpisy o odpovědnosti státu za rozhodnutí o nouzovém stavu a o odpovědnosti státu za nezákonná rozhodnutí. Za předložení zákona, který je v přímém rozporu s ústavním pořádkem může členům vlády a jeho zpracovatelům hrozit trestní odpovědnost (přinejmenším) za možné maření úředních úkolů z nedbalosti.
A pokus vlády, která Ústavu a Listinu základních práv a svobod vyloučí z platnosti u návrhů svých zákonů, musíme prohlásit za zcela nepřijatelný. Takový bod by Poslanecká sněmovna vůbec neměla zařadit na program jednání.
Třetím zoufalcem se jeví ministerstvo zdravotnictví. Pomineme-li, že ministr Vojtěch držel ve funkci Hlavního hygienika bruselskou soudružku s kvalifikací výživové poradkyně, která neabdikovala ani tehdy, když poslanci přijali zákon, který ji výkon na úseku hygieny zakázal, tak to podstatně horší předvedli a předvádějí ministerští úředníci nyní. Ve výčtu podivných rozhodnutí najdeme odmítnutou termokameru špičkové kvality, přístroj ke screeningu horečnatých projevů infekčních onemocnění od firmy Workswell dvou českých absolventů ČVUT. Ministr Vojtěch raději nakoupil stovky jiných termokamer od záhadného švýcarského výrobce, kterého vůbec nikdo nezná.
Technologické centrum v Hradci Králové eviduje desítky firem a OSVČ, které začaly šít roušky nebo vyrábět štíty na 3D tiskárnách pro nemocnice a sociální služby, ale tyto firmy nemají od státu a krajů žádné objednávky.
Je nedostatek výtěrových tyčinek, kterými se nabírají vzorky od pacientů. Naše firmy jsou schopné vyrábět je ve velkém. Namísto toho je musíme draze dovážet ze zahraničí. Stát a další státní instituce platí pozdě a už vůbec neplatí zálohové faktury, které dodavatelé surovin požadují a čeští výrobci tak nemají práci.
Navzdory neumětelství ministerstva zdravotnictví neschopného udělat i jednoduchou objednávku do Číny, se dokázali Češi postarat sami o sebe a ušili tisícero roušek a mnozí je bezplatně nabízeli známým, přátelům a i institucím. Ministr zdravotnictví, jehož neschopnost bila do očí i z televizních kamer se na této práci přiživil a dělá si z výsledků práce cizích lidí osobní reklamu. Nechutné.
A když slyšíme, že Jan Mládek, který nazval živnostníky parazity, se stal členem jakéhosi poradního sboru na řešení ekonomických otázek souvisejících s pandemií koronaviru, pak si musíme klást otázku, zda si tato vláda prostřednictvím svých úředníků a poradců nezačala dělat z lidí blázny. Dodáme, že tato výše uvedená politika připomíná nečestné praktiky šmejdů. A ty už každý soud odsoudil. Takže se ptám předsedy vlády, co s tím hodlá dělat dál.
Autor je podnikatel a bývalý ředitel Českých drah
