nahoru

Natažených rukou o náhradu škod přibývá. Zachrání vláda restaurace, divadla či vydavatele knih?

Jiří Štefek 26. března 2020 • 12:20
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek
• foto: 
Shutterstock

Od vyhlášení stavu nouze a následně režimu karantény na území České republiky už uplynuly téměř dva týdny. Vše nasvědčuje tomu, že se už většina společnosti z prvotního šoku oklepala a lidé si našli svůj nový způsob fungování. Obchody s potravinami fungují, kdo může chodit do práce, tak do ní chodí a roušky si většina Čechů ušila vesměs sama. Počet nakažených sice přibývá, jsou evidovány i případy prvních zemřelých, ale oproti situaci v Itálii, Francii, Německu či Španělsku to jsou naštěstí stále podstatně nižší čísla, takže společnost nepropadá panice nebo hysterii. Pod zdánlivě klidnou hladinou to však začíná vřít, protože některá odvětví vyrazila do boje o svoje holé ekonomické přežití.

V tomto týdnu se na premiéra Andreje Babiše a jeho vládu obrátili provozovatelé předních tuzemských restaurací a mediálně slavní šéfkuchaři, které následovali nakladatelé a knihkupci. Obsah jejich dopisů vládě byl stejný: žádáme o plnou náhradu škod způsobených krizovými opatřeními. Reakcí vlády však byla ledová sprcha, stát totiž jejich nároky ústy ministryně financí Aleny Schillerové smetl ze stolu. Ministr kultury Lubomír Zaorálek však následně ještě dal vydavatelům či zaměstnancům divadel šanci na kompenzaci.

Přestože zaměstnanci restaurací či knihkupectví, které vinou vládního nařízení zůstaly uzavřeny, dostanou své výplaty ze státního rozpočtu, situaci to řeší jen z části. Provozovatelé těchto podniků totiž platí další nemalé částky například za nájem, splátky úvěrů, leasing a tak dále. V případě gastro provozů mají mnohdy plné sklady potravin a zboží s omezenou dobou trvanlivosti či mají pod smluvními pokutami objednány pravidelné odběry surovin či produktů. V situaci, kdy si tyto podniky nic nebo téměř nic (pokud prodají pár jídel denně z okna) nevydělají, kde mají brát peníze na své závazky? U knihkupectví je zase známo, že většinu svých tržeb realizují v srpnu před začátkem školního roku a pak před Vánocemi. A to je ode dneška ještě zatraceně daleko.

Sophiina volba

To je skutečná Sophiina volba. Na problém lze totiž nahlížet z více rovin. Na jednu stranu zákon říká, že dotčené subjekty mají právo podle zákona č. 240/2000 Sb. „požádat o plnou náhradu škody způsobené v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními, a to dříve, než budou jejich následky likvidační“. Vláda i šéf krizového štábu Roman Primula však tuto argumentaci odmítli. „Ten výklad, jestli je to podle krizového zákona, nebo podle zdravotního zákona, je úplně stejný. Výklad je takový, že ta přímá jasná náhrada škody je v případě, že zabíráte někomu majetek nebo mu přikazujete nějakou činnost. Nic takového nenastalo,“ prohlásila ve středu večer ministryně financí Alena Schillerová v České televizi. Jinými slovy, o náhradu škod podle ní v nouzovém stavu nebude možné žádat.

Toto rozhodnutí bude mít zřejmě ještě právní dohru a dostane se do řady nejen diskusí na nejvyšší politické úrovni. Navíc někteří politici už na něj zareagovali. Například ministr kultury Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro iDnes.cz avizoval, že vládě předloží balíček na záchranu kultury ve výši 1,5 miliardy korun, z něhož chce například vyplácet až 80 procent mzdy hercům uzavřených divadel, a chce dále jednat i přímé pomoci vydavatelům a nakladatelům.

Risk, nebo zisk?

Jsem si vědom, že při nich se bude tančit na hodně tenkém ledě. Lidé, kteří dostanou svoji výplatu od firmy, od státu, budou obtížněji chápat natažené ruce obchodníků, kteří mají zavřeno. Provozování firmy či obchodu je totiž soukromé podnikání a s ním spojen zisk, ale i riziko prodělku a krachu. Ale současná situace je jiná, a to v tom smyslu, že si ji tyto firmy nezpůsobily, ale čelí následkům rozhodnutí vlády a veřejné moci, která chce – zcela logicky – zabránit masivnímu šíření epidemie.

Nacházíme se na pomyslné křižovatce, kdy vláda musí jasně dát najevo svůj postoj k soukromému sektoru a sdělit veřejnosti, zda má zájem na jeho přežití. Pokud ano, musí sáhnout k dalším podpůrným opatřením i za cenu vyššího deficitu státního rozpočtu. Současně navržené podmínky totiž pro řadu odvětví nic moc nemění, a pokud nedojde k brzkému prolomení karantény, tyto podniky i s úlevami na pojištění či zaměstnanci placenými ze státního rozpočtu dlouho nepřežijí. V řadě měst tak dojde k masivnímu zavírání živností a obchodů a odumírání drobné obchodní infrastruktury. Z center měst budou zóny duchů.

Pomocnou ruku by vedle státu měli postiženým firmám, obchodům i hospodám podat obyčejní lidé, a to tím, že jen co dojde k jejich opětovnému otevření, měli by začít utrácet o sto šest, a pokud možno co nejvíce svých peněz vydávat právě u nich. Bude to od nich šlechetné gesto, ale i investice do ekonomiky jako takové. Protože pokud dotyčná firma či živnostník (i po prolomení karantény, ale s podlomeným ekonomickým zdravím) zkrachuje, zamíří na úřad práce a daňoví poplatníci už nebudou utrácet za jeho služby a zboží, ale budou se mu pomyslně skládat na pojištění či podporu v nezaměstnanosti.


Jaká válka nás čeká v budoucnu? Na co bychom se měli připravit? Jak dlouho potrvá současné pandemie? Přečtěte si rozhovor se Soňou Pekovou v novém tištěném Reflexu >>>

Reflex 13/2020





Diskuse ke článku