V uplynulých týdnech se v Česku říkal vtip: existence Boha a Miloše Zemana je pouze otázkou víry. Parodovalo se tím to, že během největší společenské krize od posledních záplav (2002) prezident nevystupoval na veřejnosti a nedal žádné srozumitelné poselství.
Čtvrteční vystoupení na TV Prima ohlašoval jeho mluvčí Ovčáček na twitteru slovy, že půjde o projev k českému národu. Možná se prezidentovi jen popletly papíry, z nichž se k projevu připravoval, protože první část spíš připomínala deklaraci vděčnosti čínské komunistické straně.
V úvodu prezident republiku děkoval Čínské lidové republice, že poskytla lékařský materiál. Nepoužil sice slovo dar, ale z kontextu vyplývalo, že o nezištnou akci ze strany Číny. Ve skutečnosti si česká strana musela všechny věci od čínské strany koupit za tržní cenu.
Navíc si je ani nemohla dovézt svými letadly, jak Zeman mylně naznačoval, ale musela si k tomu povinně objednat letadla čínského státu. Některé platby jsme museli uhradit předem, jiné na místě. Nezištná byla naopak česká strana, která tam před více než měsícem bezplatně poslala lékařský materiál.
Prezident také mimo kontext mluvil o záhadném letadlu Ruslan, které tyto věci rovněž přiveze. Nepřímo z toho vyplývalo, že snad ruku k dílu přidá i Putin. Ve skutečnosti šlo o ukrajinské letadlo, které má předplacené NATO pro svoje transporty. A právě NATO poskytlo Česku kapacity, aby si mohlo přivézt chybějící lékařské prostředky. O tom jsme se ovšem nic nedozvěděli.
V další části zase preventivně káral opozici a vyzýval, aby vládu v její činnosti podpořila. Je to úplně naopak. Opozice se v uplynulých týdnech rozpustila a zneviditelnila, takže nebyla schopna plnit svou alespoň minimální kontrolní funkci.
Jen kvůli tomu nebyl po tři týdny utvořen ústřední krizový štáb a řízení státu se propadlo do improvizací a chaosu. Na tomto případu by se dalo ukázat, jak demokracie nefunguje, když je narušen systém brzd a protivah.
Jen proto mohlo Česko v uplynulých týdnech zažít „polodiktaturu“ roztržitého Andreje Babiše, který ve stylu komunistických prezidentů („maso bude, soudruzi“) rozkymácel celý státní aparát. Dnešní podpora Jana Hamáčka ze strany členů ústředního krizového štábu naznačila, že tenhle fatální omyl si neuvědomují jen „vřeštící komentátoři,“ jak nás expresivně nazval prezident, ale i pilíře státního aparátu Česka.
I proto by bylo žádoucí, aby po odvolání karantény byla vytvořena vyšetřovací komise, která nestraně řekne, proč se v Česku v únoru a březnu 2020 porušovaly zákony o krizovém řízení státu a co z toho vyplývá pro další podobné krizové momenty.
V závěru prezident Zeman napadl herce, kteří prý přišli o „kšefty“ a měli by svou lidskost osvědčit tím, že půjdou do domovů důchodců, kde povzbudí seniory. Tím prezident ukázal, že je úplně mimo, protože do domovů důchodců je už určitý čas pro veřejnost zakázaný vstup. Škoda, že si nevšiml iniciativu, s níž přišla Česká televize, které chce zprovoznit speciální kanál pro důchodce, aby vyšla vstříc jejich potřebám. To by si propagaci naopak zasloužilo.
Jestli český národ čeká něco od svého prezidenta v krizové době, pak to nejsou útoky na jemu nepohodlné vrstvy. Je to aktivní účast a podpora lidí v jejich obtížích. V této koronavirové krizi Miloš Zeman zcela selhal.
