Epidemie koronaviru nebude mít možná příliš velké zdravotní následky, ale může do určité míry změnit svět, ve kterém žijeme. Nebylo by to poprvé v lidské historii, kdy byla infekční choroba příčinou společenských změn.
Morové epidemie byly jedním z důvodů rozkladu feudálního světa, protože nebyl dostatek lidí, kteří by na feudálových pozemcích pracovali. Stejně tak podkopala víru v Boha, protože nebyla božím trestem za lidské hříchy, ale vybírala si zcela bez ohledu na hříšnost či bohabojnost svých obětí.
Také španělská chřipka, která vypukla v roce 1918, dokonala to, k čemu přispěla již Velká válka, a sice nástup pracovního vytížení žen, který byl u počátku jejich emancipace.
Čína a Írán v defenzívě
Až epidemie odezní, lidstvo se bude cítit ještě více zranitelné než před tím. Epidemie může mít ale i politické důsledky, a ne vždy zcela negativní. Státy si možná uvědomí, že existují i jiné než vojenské hrozby a že jednou z těchto hrozeb je mimořádně vysoká míra závislosti Západu na čínských dovozech, včetně dovozů farmaceutických výrobků. Snížení závislosti na čínském importu povede k zdražení zboží, a tudíž k menší poptávce.
Čína bude muset přizpůsobit svoji ekonomiku tomu, že Západ bude hledat nové dodavatele. Čína je autoritářským režimem, jehož vůdci odvozují svoji legitimitu od neustálého velkého ekonomického růstu. Proto může mít tato změna vliv i na politickou situaci v této zemi. Zpomalení čínské ekonomiky bude mít také dopad na snížení čínské poptávky po západním zboží a na omezení čínské turistiky.
Irán, který byl infekcí koronaviru zasažen relativně intenzivně, bude zřejmě muset přehodnotit svoji expanzivní zahraniční politiku, včetně jaderného programu, protože stále více nespokojeným obyvatelům nic nepřináší. Nespokojenost Iránců s režimem koronavirus jen prohloubil.
Epidemie bude mít závažné ekonomické následky a zřejmě vyvolá globální ekonomickou krizi, která přispěje k omezení celosvětové spotřeby.
Omezení konzumismu
Koronavirus také může změnit cestovatelské zvyklosti lidí, tedy zejména úvahy, jaké množství cest, které vykonají v rámci své dovolené či práce, je skutečně nezbytné. Tyto zvyklosti nezměnila ani hrozba terorismu, ale nebezpečí nákazy může být účinnější než strašení uhlíkovou stopou.
Je také vysoce pravděpodobné, že po epidemii dojde k menší prostupnosti hranic mezi státy a restrikci evropského pracovního trhu, zejména pro pracovníky z Asie. Povede k ještě většímu odmítání imigrantů, protože kromě stávajících obav do nich budou původní obyvatelé projektovat i zdravotní hrozby a nebezpečí přetížení národních zdravotních systémů. Čína zřejmě začne regulovat své zvířecí trhy, které byly zdrojem nákazy.
Západní společnost se ještě více stane společností strachu. Na druhou stranu by ji to mohlo vést k omezení konzumismu, šetrnějšímu přístupu k životnímu prostředí, ale i pochopení, že příklon k autoritářským režimům žádné řešení nepřináší, což ukázalo šíření viru v Číně a Iránu.
Do určité míry je tak koronavirus nejen zdrojem nákazy, ale také testem naší společnosti.
