Každý, kdo sledoval povolební záběry z volebního štábu Miloše Zemana, na vlastní oči viděl, že nás čeká pět ošklivých let. Ne primárně politicky: v tom se Zeman, někdejší šéf ČSSD moc neliší od Karla Schwarzenberga, ještě nedávno zeleného senátora. Ostatně fakt, který při sofistikovaném budování kýčovitého kultu Karla nějak zapadl.
Jde však o styl. Dlouho jsem v naší politice neviděl něco tak příšerného jako TV záběry na vítězného Zemana, nejvíc připomínající Moldavsko či Ukrajinu: prezidentské vítězství slavil urážkami, samolibým naparováním, trapnými vtipy i hovadinami o jakémsi novinářském kodexu, který si - stejně jako spoustu svých ostatních rádoby moudrých pšouků – zcela vymyslel.
Ostatně právě výmysly sebevědomě prezentované jako fakta odjakživa patří k Zemanovým nejoblíbenějším zbraním. Že mu to stále prochází, však není jeho chyba.
Vlastně vím, kdy jsem něco tak strašidelného zažil naposled. Psal se rok 1998, Zeman vyhrál s ČSSD sněmovní volby a stal se premiérem. Pohled na jeho vládu byl jak estetický, tak mentální návrat do normalizace: před kamerami defilovali podivní chlápci s přehazovačkami na hlavě a navlečení v nepadnoucích oblecích, kteří se právě ujímali vlády. Nemohl jsem věřit, že je nestvořil Jaroslav Dietl.
Úplně stejné estetické i mentální milieu nyní míří se Zemanem na Pražský hrad. Samozřejmě včetně Miroslava Šloufa, někdejšího komunistického aparátčíka, ať už třeba oficiálně pouze externě. Že Zemanův lobbista během voleb oficiálně ztratil řeč, nic neznamená. Šlouf je strůjcem Zemanova volebního vítězství podobně, jako se Kalousek nenápadně schovává za knížetem.
V prezidentských volbách jsem nevolil. Naivně jsem nicméně doufal, že Zemanova politická doba prošla, stejně jako jednou projde i každý vlašák. Bohužel neprošla: příliš mnoho Čechů v něm stále vidí sebe, právě takhle si představují svého ústavně nejvyššího reprezentanta. Jelita, laciná kořalka, stupidní vtipy a hlavně žádní cizáci. Že Zeman není inteligenčně idiot, není podstatné. Jako on teď navenek vypadá celé Česko.
Vlastně se ani nedivím, že Zemana tak rádi volili i komunisté a obecně hloupější lidi. Nejen svými autoritářskými reflexy v nich pořád vzbuzuje dávno ztracený pocit autority, co ví a co se postará. Budoucnost se Zemanem je ve skutečnosti minulost.
