Jestli nezasněží, leží nám pod některým z našich čertovských kopyt země navlhlá a blátivá.
Elektrárny chrlej další sloupy dýmu a je dost dobře možný, že uprostřed parku hned vedle vánočního stromu nám vykvetou s omamnou vůní modrý šeříky!
Žijeme v době!
Santa se úplně nevinně pere o plastovou skluzavku pro pětiletou Julii s dědou Mrázem a úplně vzadu stojí Ježíšek. Říkám mu: „Pojď blíž, Ježíšku, tvá přítomnost je tady, ve středu Evropy, pořád ještě žádoucí.“
Shlížíš na mě z chomáčů vousů, co vypadají jako cukrová vata.
„Každý máme nějaké to přání,“ povídáš.
Čekám, co bude dál… Nenosíš berlu Mrazilku a ani nemusíš hlídat stádo sobů, aby nespásly trávníky v parku, tak jenom volně mávneš rukou a stane se zázrak. Na celým starým kontinentu utichnou na chvíli machinace. Nenasněží, ale ani neleje.
Je čas Vánoc.
