Ježíšek naruby

Ježíšek naruby Zdroj: kresba Antonie Urbancová

VÁNOČNÍ POVÍDKA: Ježíšek naruby

Vyzvali jsme vás, abyste během 2011 minut napsali vánoční povídku, která nebude mít víc než 2011 znaků. V redakci se nám jich nakonec sešlo přes padesát. Deset nejlepších čtenářských povídek publikujeme až do 24. prosince na našem webu.

Ekse Kutor byl spořádaný muž. Ráno vstal, ozdobil stromeček, zabalil dárky a připravil kapra na večer. Ve čtyři hodiny si uvázal kravatu a nastoupil do auta. Jel zasněženým městem a myslel na to, že bílý sníh vypadá hezky, když na něm leží žluté světlo lamp, a byl rád, že jsou konečně Vánoce.

 

Zaparkoval před jedním z panelových domů na kraji města. Když mu ve třetím patře otevřela stará žena ve sváteční halence, usmál se a řekl: "Dobrý večer, jsem pan Ekse Kutor a přišel jsem vám zabavit majetek, který máte v bytě." Podal ženě několik složených papírů a řekl: "Podepište mi, prosím pěkně, že souhlasíte se zabavením majetku. A ty další stránky také. Můžete si je přečíst, jestli chcete."

 

Vstoupil do bytu. V ruce držel arch s kulatými, červenými samolepkami, které systematicky lepil na nábytek a na věci. Žena řekla, že jsou přece Vánoce. Ekse Kutor se usmál a ukázal jí, kde v papírech najde přesné lhůty, které všechny vypršely právě v tento den a v tuto hodinu. "Pořádek dělá přátele," řekl a lepil samolepky na předměty poskládané kolem stromečku. Zatímco Ekse Kutor pracoval, žena říkala, že jí to nemůže udělat, spínala ruce, plakala a seděla na židli se složenými papíry na kolenou. Pak řekla: "Proč to děláte?" a Ekse Kutor se usmál a řekl, že bude brzy po všem.

 

Bytem se zatím procházeli dva vysocí muži a měřili nábytek. Hodnoty zapisovali do seznamu, pak si oblékli rukavice a popruhy a jeden řekl: "Začneme tady," a odnesli tu největší skříň. V osm hodin si dali padla a chvíli nato se v bytě rozhostilo sváteční ticho. Vůně jehličí se snášela na zem, na níž stála postel, několik menších předmětů a židle. Na ní seděla sklíčená stará paní. Ekse Kutor si v ruce srovnával podepsané papíry a pak řekl: "Příjemné prožití svátků. A kdybychom se neviděli, tak i šťastný Nový rok."

 

Cestou domů se nechal unášet pocitem klidu, jenž doprovázel jeho vůz zasněženými ulicemi města, a těšil se, až si osmaží kapra a rozbalí dárky, které si sám koupil.

 

O AUTOROVI: Jmenuji se Štěpán Princ. Je mi 29 let a pracuji na pozici project leader v Písku. Píši jen tak pro radost a publikuji na literárním serveru Písmák.cz pod nickem StvN.