Pavel Dobrovský

Pavel Dobrovský Zdroj: Pavel Dobrovský

BĚŽECKÝ DOTAZNÍK: Cestovatel Pavel Dobrovský obdivuje pouštní maratonce

Videoherní novinář a cestovatel Pavel Dobrovský obul běžecké boty kvůli zlomené ruce, která mu znemožnila lezení po skalách. Od té doby si vyzkoušel noční běh s čelovkou i desetikilometrovou trasu na hranici saharské pouště.

 

Kolikrát týdně běháte?
Začal jsem zuřivě běhat poté, co jsem spadl při lezení na skály a zlomil si ruku. V podstatě to byla výplň časoprostoru, který jsem nemohl trávit na skalách. Překvapivě se po několika měsících běhání stalo tak přirozenou součástí života, že už nejde přestat. Ze začátku jsem experimentálně běhal každý den deset kilometrů. Vydrželo to asi měsíc a půl, než se různé vazy, o jejichž existenci jsem neměl do té doby tušení, začaly poroučet. Posléze se běžecký rytmus ustálil na třech bězích za týden. A přes to nejede vlak. Jde o tak ritualizovanou činnost až psychicky trpím, když běhat nemůžu. Jde to tak daleko, že když v obvyklé běhací dny z nějakého důvodu nenasadím běžecké boty, tak si to vynahrazuji další den anebo běhy kombinuji dohromady. Pokaždé s napětím čekám na tu magickou chvilku, kdy nohy zapomenou, že běhání bolí a začnou se chovat jako dobře promazaný stroj - ten okamžik zlomu, kdy je běh najednou přirozený, mě i po letech hrozně baví. A pak samozřejmě fakt, že to každý den doběhnu a pošlu údaje z mobilu do "deníčku".
Kolik kilometrů týdně v průměru uběhnete?
V poslední době je to mírně nad třicet kilometrů, především proto, že světla rychle ubývá a není pak vidět na kořeny. V létě to může být kolem padesátky až šedesátky.
Jaké máte boty?
Standardní Asicsy, které zná asi každý, protože jde o lidovou běžeckou botu. Nikdy jsem hluboce nestudoval, jakou botu mít, protože důležitější je běžet. Spousta lidí běhá i na boso. Na jaře zřejmě přezbrojím na běžecký model Vibram FiveFingers - automaticky běhám přes špičky, takže pětiprsty snad nebudou na překážku. Trasu mám naběhanou už skoro zpaměti, takže odpadá obava, že bych si v nich ukopl palec o kořen.
Používáte nějaký sporttester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Jaký nebo jaká jsou vaše oblíbené?
Nakonec se ukázalo, že iPhone skutečně umí všechno a zůstal jsem u běžeckých aplikací. Chybí jen sledování tepové frekvence. Dlouhou dobu jsem si vystačil s aplikací TrailGuru, se kterou to šlo v posledních měsících z kopce - jak na straně aplikace, tak na straně webového výstupu. Nike+ oproti tomu umí vše, co potřebuji a dokonce mluví takovým podivným robotickým ženským hlasem, který snad vypadl z nějaké počítačové hry o ďábelské umělé inteligenci.
Běžel jste v posledním roce nějaký závod?
Ve Stromovce se pravidelně pořádá Hadiběh, který měří jen několik kilometrů a každý rok se prodlužuje podle jakéhosi podivuhodného výpočtu. Běžel jsem, doběhl a bylo to prima. K vyhledávání závodů mě to nenakoplo, jsem spíš samotářský a neorganizovaný typ běžce. Přes léto si párkrát sám se sebou zaběhnu půl maratón, někdy třicet kilometrů a preferuji běhání "sám na sebe".
Kde nejčastěji běháte?
Běhání mezi stromy po přírodním povrchu nic nenahradí, takže chodím pravidelně do obory Hvězda u Bílé hory. O slunečných víkendech je to peklo, to člověk kličkuje mezi lidmi, kočárky a vodítky psů, ale v běžné pracovní dny je obora prázdná, tichá a klidná a s těmi několika běžci se už od pohledu známe. Člověk tam má pocit neoficiální komunity a motivuje ho myšlenka, že když tady jsou ostatní pravidelně, tak on se na to přeci nevykašle. Zejména během podzimu to je krásné, protože stromy kolem cesty se postupně barvily, listí opadávalo a celý les se před očima připravoval na zimu jako v nějakém časosběru. Pod listy bývají kořeny, takže ta idylka se může během sekundy proměnit ve velmi bolavý zážitek a běžeckou stopku. Běhám i v zimě, pakliže to počasí dovolí. Především noční běhy s čelovkou jsou něco nezvykle parádního - celý svět se zmenší do kuželu světla, všechno je černobílé a máte pocit, že jste v úplně jiné realitě. Nedovedu si představit běhání na pásu, zato jsem už párkrát dal asfaltové tratě a pokud můžu, vyhýbám se jim teď jako čert kříži.
Běháte raději sám, nebo s někým dalším?
Střídavě běhám sám anebo s kamarádem. Osamělé běhání je zajímavější, protože člověk jede sám za sebe, nemusí se na nikoho ohlížet a nikdo ho nenutí k výkonům v nevhodnou chvíli. Může si vytvořit vlastní tempo, ve kterém je jedinou brzdou nálada... a momentální pohyby střev. Při takovém běhu je konečně čas srovnat si pracovní věci v hlavě anebo si jen tak snít - a nikdo mi do toho nekecá. V podstatě jakýkoliv sport jsem kdy v životě dělal, tak nebyl kolektivní. Nějak mi to nevyhovuje.
Posloucháte při běhu hudbu?
Hakuri Murakami si pouští klasický rock. Zkoušel jsem to, ale nešlo to. Nakonec jsem zakotvil u Running Trax 2 od Ministry of Sound. Jde o mixy rytmických písniček, které na sebe navazují, postupně přidávají na rychlosti a ke konci se zase uklidňují. Mám pocit, že tam jsou tři mixy, každý nastavený na jinou tepovou frekvenci. Nejčastěji poslouchám ten, kde je "I like to move it move it." Takové hudební guilty pleasure. Výjimečně poslouchám audioknihy - Sherlock Holmes je ideální, povídky mají těsně pod hodinu - a v noci sluchátka neberu, protože ticho okolního lesa je hypnotizující.
Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jste zhruba za poslední rok běhal?
Poslední rok se nesl ve znamení pražských lokací, takže žádná úchvatná místa neproběhla. Před několika lety to bylo vedle Káhiry ve wádí, kde přes den slunce rozpalovalo poušť, kameny a cestu a žádný soudný člověk by se tam nešel ani projít, natož běhat. Sálající peklo. Přesto po okrajích cesty byly kameny se značenou vzdáleností, takže tam běhání asi lidé provozují. Anebo to byl dobrý vtip, který jsem nepochopil - nepotkal jsem totiž ani jednu běžeckou nohu. Těch asi deset kilometrů jsem doběhl, načež jsem je musel jít zpátky, protože dál byla jen poušť. A pochopitelně bez vody. Výborná zkušenost. Od té doby hluboce respektji všechny běžecké magory, kteří si dávali maratóny a ultramaratóny na poušti.

Kolikrát týdně běháte?


Začal jsem zuřivě běhat poté, co jsem spadl při lezení na skály a zlomil si ruku. V podstatě to byla výplň časoprostoru, který jsem nemohl trávit na skalách. Překvapivě se po několika měsících běhání stalo tak přirozenou součástí života, že už nejde přestat. Ze začátku jsem experimentálně běhal každý den deset kilometrů. Vydrželo to asi měsíc a půl, než se různé vazy, o jejichž existenci jsem neměl do té doby tušení, začaly poroučet. Posléze se běžecký rytmus ustálil na třech bězích za týden.

 


Kolik kilometrů týdně v průměru uběhnete?


V poslední době je to mírně nad třicet kilometrů, především proto, že světla rychle ubývá a není pak vidět na kořeny. V létě to může být kolem padesátky až šedesátky.

 


Jaké máte boty?


Standardní Asicsy, které zná asi každý, protože jde o lidovou běžeckou botu. Nikdy jsem hluboce nestudoval, jakou botu mít, protože důležitější je běžet. Spousta lidí běhá i na boso. Na jaře zřejmě přezbrojím na běžecký model Vibram FiveFingers - automaticky běhám přes špičky, takže pětiprsty snad nebudou na překážku. Trasu mám naběhanou už skoro zpaměti, takže odpadá obava, že bych si v nich ukopl palec o kořen.

 


Používáte nějaký sporttester, běžecké hodinky, GPS aplikaci v telefonu? Jaký nebo jaká jsou vaše oblíbené?


Nakonec se ukázalo, že iPhone skutečně umí všechno a zůstal jsem u běžeckých aplikací. Chybí jen sledování tepové frekvence. Dlouhou dobu jsem si vystačil s aplikací TrailGuru, se kterou to šlo v posledních měsících z kopce - jak na straně aplikace, tak na straně webového výstupu. Nike+ oproti tomu umí vše, co potřebuji a dokonce mluví takovým podivným robotickým ženským hlasem, který snad vypadl z nějaké počítačové hry o ďábelské umělé inteligenci.

 


Běžel jste v posledním roce nějaký závod?


Ve Stromovce se pravidelně pořádá Hadiběh, který měří jen několik kilometrů a každý rok se prodlužuje podle jakéhosi podivuhodného výpočtu. Běžel jsem, doběhl a bylo to prima. K vyhledávání závodů mě to nenakoplo, jsem spíš samotářský a neorganizovaný typ běžce. Přes léto si párkrát sám se sebou zaběhnu půl maratón, někdy třicet kilometrů a preferuji běhání "sám na sebe".

 


Kde nejčastěji běháte?


Běhání mezi stromy po přírodním povrchu nic nenahradí, takže chodím pravidelně do obory Hvězda u Bílé hory. Zejména během podzimu to je krásné, protože stromy kolem cesty se postupně barvily, listí opadávalo a celý les se před očima připravoval na zimu jako v nějakém časosběru. Pod listy bývají kořeny, takže ta idylka se může během sekundy proměnit ve velmi bolavý zážitek a běžeckou stopku. Běhám i v zimě, pakliže to počasí dovolí. Především noční běhy s čelovkou jsou něco nezvykle parádního - celý svět se zmenší do kuželu světla, všechno je černobílé a máte pocit, že jste v úplně jiné realitě. Nedovedu si představit běhání na pásu, zato jsem už párkrát dal asfaltové tratě a pokud můžu, vyhýbám se jim teď jako čert kříži.

 


Běháte raději sám, nebo s někým dalším?


Střídavě běhám sám anebo s kamarádem. Osamělé běhání je zajímavější, protože člověk jede sám za sebe, nemusí se na nikoho ohlížet a nikdo ho nenutí k výkonům v nevhodnou chvíli. Může si vytvořit vlastní tempo, ve kterém je jedinou brzdou nálada... a momentální pohyby střev. Při takovém běhu je konečně čas srovnat si pracovní věci v hlavě anebo si jen tak snít - a nikdo mi do toho nekecá. V podstatě jakýkoliv sport jsem kdy v životě dělal, tak nebyl kolektivní. Nějak mi to nevyhovuje.

 

 


Posloucháte při běhu hudbu?


Hakuri Murakami si pouští klasický rock. Zkoušel jsem to, ale nešlo to. Nakonec jsem zakotvil u Running Trax 2 od Ministry of Sound. Jde o mixy rytmických písniček, které na sebe navazují, postupně přidávají na rychlosti a ke konci se zase uklidňují. Mám pocit, že tam jsou tři mixy, každý nastavený na jinou tepovou frekvenci. Nejčastěji poslouchám ten, kde je "I like to move it move it." Takové hudební guilty pleasure. Výjimečně poslouchám audioknihy - Sherlock Holmes je ideální, povídky mají těsně pod hodinu - a v noci sluchátka neberu, protože ticho okolního lesa je hypnotizující.

 


Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jste zhruba za poslední rok běhal?


Poslední rok se nesl ve znamení pražských lokací, takže žádná úchvatná místa neproběhla. Před několika lety to bylo vedle Káhiry ve wádí, kde přes den slunce rozpalovalo poušť, kameny a cestu a žádný soudný člověk by se tam nešel ani projít, natož běhat. Sálající peklo. Těch asi deset kilometrů jsem doběhl, načež jsem je musel jít zpátky, protože dál byla jen poušť. A pochopitelně bez vody. Výborná zkušenost. Od té doby hluboce respektji všechny běžecké magory, kteří si dávali maratóny a ultramaratóny na poušti.