Přestože se spotřebou 141 litrů chmelového moku ročně Češi suverénně kralují světovému žebříčku v konzumaci piva, což je prvenství ne zrovna úctyhodné, první srpnový pátek je důvodem, proč si orosený půllitr neodpírat. Od roku 2007 je totiž Mezinárodním dnem piva a celosvětovou oslavou pivovarnického řemesla. To má přitom u nás staletou tradici.
Vaření piva v Čechách mají pravděpodobně na svědomí mniši z Břevnovského kláštera, který založil kníže Boleslav II. v roce 993. Jeho součástí byl i pivovar, po němž ale nezůstalo ani památky. Dochována není ani žádná zpráva z 10. století, která by popisovala suroviny, natož technologii výroby zlatavého moku. Známo je pouze to, že pivo našich předků bylo kalné, méně hořké a výrazně slabší než to dnešní. „Tento ‚tekutý chléb‘ skutečně nesloužil jako alkoholický nápoj pro prožitek, ale spíše jako potravina pro poddané a měšťany, šlechta totiž pila víno. Několika teplými žejdlíky mohli nahradit i večeři. Ostatně od slovesa ‚užírat‘ nebo ‚ožírat‘ je také odvozeno dnešní slovo ožrala,” říká Martin Franc, expert na dějiny stravování z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR.
Prvním, kdo v české historii popsal technologii piva krok za krokem, byl astronom, matematik, alchymista a osobní doktor císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku. V knize „O pivě a způsobách jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích“ z roku 1585 definuje pivo v dnešním slova smyslu, tedy jako nápoj z obilí, a zcela opomíjí tehdejší „takypiva“, vařená z rozmarýnu, levandule, pelyňku a z dalších, na dnešní poměry netradičních ingrediencí.
Jak by takové historické pivo uvařené podle receptu ze 16. století vypadalo a jak jeho chuť hodnotí nejlepší čeští sládci sledujte ve Zmlsaných dějinách na internetové televizi Mall.tv:
