Pořádek v lednici je základním předpokladem pro to, abychom nemuseli půlku potravin vyhodit,  protože jsme na ně zapomněli.

Pořádek v lednici je základním předpokladem pro to, abychom nemuseli půlku potravin vyhodit, protože jsme na ně zapomněli. Zdroj: Profimedia.cz

Češi jsou frajeři – vyhazují nejvíce jídla na světě

„V Evropské unii se ročně vyhodí 90 miliónů tun potravin, což je 180 kilogramů na obyvatele za rok.“ Tohle se píše v tiskové zprávě vydané ministerstvem zemědělství. Jsme frajeři, protože se na tomto zprůměrovaném výsledku podílíme nejvyšší cifrou.

„U nás doma jídlo buď není, nebo se vyhazuje.“ Nebudu udávat autora téhle věty, mohl ji říct takřka kdokoli z obyvatel našeho, západního světa. Nadbytek logicky vede k plýtvání – kdykoli si můžeme koupit cokoli, tím pádem nemusíme plánovat, uvažovat smysluplně a ekonomicky. V Británii, kde tenhle problém řeší o něco déle než my, spočítali, že jednu rodinu se dvěma dětmi přijde plýtvání jídlem v přepočtu asi na 20 tisíc korun za rok. Podle zdejších průzkumů pochází 50 procent vyhozeného jídla právě z domácností.

Jídlo v koši, zelenina na hnoji

Jídlem se neplýtvá jen v domácnostech, v koši končí až 35 procent jídla ze školních jídelen. Tohle ovšem není důsledek rozmařilosti posledních let, dobře si z dětství pamatuji na diplomy vyvěšené nad okénkem, kam jsme ve škole vraceli talíře s nedojedenými zbytky – psalo se tam něco v tom smyslu, že „plán dodávek do JZD jsme splnili na 200 procent“. Čili je to taková naše pěkná tradice.

Naopak k vymoženostem současnosti patří likvidace ovoce a zeleniny nesplňujících estetické standardy. Dostatečně urostlých není asi 30 procent okurek a mrkví, ty se tedy do supermarketů nedostanou. Další problém plyne z ceny vypěstované zeleniny. Koncem léta vyvezli čeští pěstitelé na pole stovky tun paprik a nechali je tam rituálně shnít, zatímco v obchodech byly k mání papriky z Maďarska nebo Nizozemska, ty totiž supermarkety mohly nakoupit mnohem levněji. Problémy plynoucí z cenové (ne) – konkurenceschopnosti tuzemských surovin se opakují, není to tak dávno, co se vylévalo mléko, jež nikdo nechtěl vykoupit. To by ale bylo téma na jinou pohádku.

Zásadní plýtvání jídlem se odehrává dennodenně v supermarketech, kde se likvidují potraviny s končícím datem spotřeby. Nebavíme se tu o shnilé mrkvi nebo plesnivém sýru, nýbrž o jídle, které je trvanlivé a poživatelné, ale povinně uváděné datum na obalu ho posílá do věčných lovišť. Každého s mozkem v hlavě napadne, že by se jídlo dalo nějak využít. Dosud v tom brání patnáctiprocentní daň. Jinými slovy, pro obchodní řetězce je výhodnější jídlo zlikvidovat než darovat potravinovým bankám nebo charitativním organizacím, jak je to běžné v Británii, ve Francii, v Dánsku, ale i Polsku, Maďarsku či ve Slovinsku. Návrh na zrušení „plýtvací daně“ už je konečně podán, tak uvidíme, jestli něco uvidíme.

Potravinová negramotnost

Zatím se u nás proti plýtvání potravinami nejhlasitěji ozývá iniciativa Zachraň jídlo. Před rokem uspořádali Hostinu pro 1000, aby ukázali, že ne všechno vyhazované jídlo patří do koše. Letos chystají podobnou akci na 18. října. Na jejich stránkách www.zachranjidlo.cz se člověk dozví leccos, třeba to, jak nakupovat smysluplně, jak skladovat potraviny, abychom jich nemuseli polovinu vyhodit, jak jednotlivé suroviny využít beze zbytku, a samozřejmě kolik se kde proplýtvá a na kolik nás to přijde.

Plýtvání jídlem souvisí i s tím, jaký máme k jídlu vztah, jestli ho vnímáme pouze jako palivo, nebo jestli řešíme, co a proč jíme, jaké suroviny je dobré kombinovat, kolik jich skutečně budeme potřebovat, kdy je hodláme sníst a jak s nimi zacházet. Jídlo je totiž vcelku věda, na to, že se jím zabýváme několikrát denně, dostáváme do života jen chabou výbavu, jak s ním nakládat. Je to paradoxní, ale ze školy si odneseme znalosti, jak odmocňovat či jak sestavit chemický vzorec, ale proč, jak a kolik čeho jíst, nám nikdo neřekne. Přitom užitečnost takové informace je ve srovnání s odmocňováním nesrovnatelně vyšší.

Recept: Koktejl z přezrálých banánů a zkyslého mléka

Správný „záchranářský recept“ recykluje jídlo a zpracovává podřadné části surovin nebo potraviny, které už mají na kahánku. 

Jestli máte doma dva nepohledné banány s hnědou slupkou, nakrájejte je a šup s nimi do mixéru. Přilijte čtvrt litru zkyslého mléka, ovšem pozor, zkyslého původně čerstvého mléka, to je totiž i v tomto stavu velmi vítanou surovinou (ze zkyslého mléka se dělá třeba tvaroh), kdežto zkažené trvanlivé mléko už se hodí jen k vylití. Přidejte lžíci medu, umixujte, vypijte.

Autorka je šéfredaktorkou časopisu Gurmán. Text byl původně publikován v tištěném vydání Reflexu č.40/2014.