nahoru

Hvězdy Reflexu: Marcela Mikulová, ředitelka domova pro seniory aneb Ochránkyně dědečků a babiček

-red- 16. dubna 2020 • 12:00
Marcela Mikulová
Marcela Mikulová
• foto: 
Archív

Tento díl Hvězd Reflexu považujeme za mimořádné důležitý. Mapuje období, kdy byla země vystavena těžké zkoušce vlastního charakteru. Boj s pandemií dostal lidi i systém, v němž žijí, pod ohromný tlak. Stejně jako u hroznů vydávajících šťávu až pod velikým tlakem oddělil důležité od zbytného a jako ve filmu Až přijde kocour jsme optikou krize náhle jasně identifikovali syčáky a obětavce, schopné a neschopné, ty, kteří myslí na sebe, i ty, kdo myslí na druhé. Jelikož projekt Hvězdy Reflexu si vetkl do programu připomínat hvězdné hodiny každodennosti a její nositele, máme velkou radost, že musíme porušit pravidla. Na osobnosti, které v těžkých dnech reprezentovaly vynalézavost a solidaritu, nám obvyklých pět nominací nestačí. Nabízíme proto rozšířený speciál, přípomínající hrdi­ny koronavirové krize. Ať zůstane připomínkou, že nás v těžkých časech tihle lidé na­plnili pocitem, který jsme pomalu začali zapomínat: totiž pýchou, že jsou „naši“. Pokud je opravdu všechno špatné k něčemu dobré, chce se nám říct, že tahle doba začala generovat novou, postbabišovskou elitu, na níž se většina z nás shodne, protože ji viděla v akci.

V našem hvězdném výběru zastupuje armádu pracovníků v domovech pro seniory, kteří se sedm dnů v týdnu nepřetržitě starají o nejohroženější skupinu našich spoluobčanů. Přestože stát zařadil tyto domovy mezi zdravotnická zařízení, která spadají pod nejpřísnější režim provozu podobně jako nemocnice, úplně na ně zapomněl s distribucí potřebných zdravotních potřeb – roušek, respirátorů, teploměrů atd. Energická ředitelka seniorského Domova pod Vinnou horou v Hlučíně se 114 lůžky Marcela Mikulová si ovšem nestěžuje. „Život mě naučil řídit se jednoduchým heslem, které se mi v době epidemie zvláště osvědčilo: Poraď si sám a pomocnou ruku hledej na konci vlastního ramene.“

-red-




Diskuse ke článku