Britské velení se souhlasem americké letecké generality nařídilo přenést dnem 25. ledna 1945 úsilí bombardovacího letectva s úmysílem brzdit přesuny německých vojsk. Za hlavní cíle náletů velení vytipovalo města Berlín, Magdeburk, Lipsko, Saská Kamenice, Drážďany, Vratislav, Poznaň, Halle, Erfurt, Výmar, Gotha a Eisenach. 3. února 1945 byl proveden první nálet z plánovaných a to přímo na hlavní město nacistického Německa.
Nahnat hrůzu
Když hlavní letecký maršál Sir Charles Portal poukazoval na to, že těžké bombardéry nejsou pro takové úkoly vhodné a že mnohem účinnější by byly nálety na podniky vyrábějící syntetický benzín, britský premiér Winston Churchill opáčil, že hlavní úlohou není bránit německým přesunům, ale zničit velká města na východě třetí říše.
Labouristický poslanec Richard Crossman napsal, že Churchill si přál, aby to byl „tak ohromující úder britského a amerického letectva s natolik děsivými účinky, aby zapůsobil i na samotného Stalina“.
Jako první tuto strategii odnesl Berlín
Podle této koncepce anglo-američtí plánovači kvapně připravovali od 26. ledna operace mající demonstrovat sílu jejich letectva. Jako první přišlo na ránu německé hlavní město.
Den před zahájením klíčové jaltské konference, 3. února 1945, zaútočilo na Berlín 937 amerických létajících pevností B-17, jež svrhly 2267 tun pum. Revizionistický historik Pit Pietersen uvádí ve své knize Válečné zločiny spojeneckých vítězných mocností, že zahynulo 20 000 až 22 541 lidí a za celou druhou světovou válku 60 000, kdežto vojenský historik bývalé NDR Olaf Groehler s odvoláním na hlášení německé pořádkové policie (Orpo) tvrdí ve své knize Letecká válka 1939–1945, jež vyšla rovněž v češtině, že jich zahynulo „jen“ 2893, 723 utrpělo těžká a 1210 lehká zranění. O síle a ničivosti tohoto náletu vypovídá skutečnost, že počet mrtvých převýšil počet raněných.
Další hrůzný masakr na sebe nechal čekat pouhých deset dní. Tentokrát se jeho obětí stala saská metropole Drážďany, přezdívaná pro své památky „Florencie na Labi“. O tom si povíme příště.
