Po porážce německých vojsk ve Francii v srpnu 1944 se zdálo, že válka na západní frontě brzy skončí. Německá armáda, dříve tak proslulá kázní, ustupovala zcela demoralizována. Na papíře sice stále měla 63 divizí proti 49 spojeneckým, jejich skutečná bojová síla však podle odhadu operačního důstojníka štábu vrchního velitele německých vojsk na západě plukovníka Boda Zimmermanna odpovídala přibližně 27 divizím.
Staronový vrchní velitel německých vojsk na západě polní maršál Gerd von Rundstedt odhadoval poměr sil mezi Spojenci a Wehrmachtem 2:1 v počtu vojáků, 2,5:1 v dělostřelectvu, 20:1 v tancích a 25:1 v letounech! Nebyla to tedy jenom Rudá armáda, kdo měl koncem druhé světové války nad nepřítelem velkou převahu. Jelikož se spojenecké armády rychle vzdalovaly od přístavů v Normandii, nepřicházel v úvahu další útok na široké frontě, a museli proto soustředit síly pouze na jednom směru. Ve sporu mezi britským maršálem Montgomerym a americkým generálem Pattonem zvítězil plán „Montyho“, opěvovaného vítěze nad Rommelem v severní Africe.
Na Berlín, Vávro, na Berlín!
Montgomeryho ambiciózní záměr byl následující: zmocnit se vzdušnými výsadky mostů přes vodní toky v jižním Nizozemsku, zejména přechodu přes Rýn, proniknout tanky do hloubi německé obrany a otevřít tak Spojencům cestu na hlavní město třetí říše, což by rozhodlo válku ještě v roce 1944. Operace zahájená 17. září 1944 dostala název „Market-Garden“. V jejím průběhu se Montgomeryho 21. skupina armád pokusila ovládnout přechody přes Rýn v prostoru dopravní křižovatky Eindhoven–Nijmegen–Arnhem.
Příliš vzdálený most
Ve dnech 17. a 18. září přepravily 2904 letouny a 1681 kluzáků k Arnhemu 34 876 mužů, 1927 vozidel, 568 děl a 5230 tun střeliva, potravin a jiného materiálu l. spojenecké vzdušné výsadkové armády generálporučíka Lewise Breretona. Z nich 20 190 vojáků seskočilo padáky a 13 871 přistálo v kluzácích. Avšak zhoršení počasí zhatilo další zásobování ze vzduchu, a navíc britský XXX. sbor generálporučíka Briana Horrockse nedokázal postupovat podle plánu.
Němci, kteří byli ještě před několika dny zralí na porážku, vrhli proti výsadkářům elitní II. tankový sbor SS pod velením SS-Obergruppenführera Wilhelma Bittricha. Operace „Market-Garden“ skončila 26. září citelnou porážkou Spojenců. Američané v ní přišli o 3974 mužů, z nichž 1432 připadlo na 82. vzdušnou výsadkovou divizi a 2118 na 101. vzdušnou výsadkovou divizi. Americké letectvo, hlavně transportní, ztratilo 424 padlé. Britské ztráty dosáhly mnohem vyšších čísel. Pozemní část operace, realizovaná 2. armádou generálporučíka Milese Dempseyho, stála 5354 padlých, raněných a nezvěstných. U samotného Arnhemu přišli výsadkáři a piloti kluzáků o 7578 vojáků a o dalších 294 Královské letectvo (RAF), čímž se úhrnné britské ztráty vyšplhaly na 13 226 padlých, raněných, zajatých a nezvěstných.
První samostatná polská parašutistická brigáda pod velením brigádního generála Stanisława Sosabowského odepsala odhadem 740 mužů, téměř 60 procent z nasazených! Tak vysoké ztráty později vedly ke spekulacím, že Britové své polské spojence prostě obětovali, a tato domněnka zazněla v jedné z epizod seriálu Třicet případů majora Zemana.
Elitní britská 1. vzdušná výsadková divize generálmajora Roberta Urquharta, obávaní „rudí ďáblové“, pokládaná Němci za nejlepší spojenecký svazek, s nímž se na západní frontě utkali, byla téměř zničena. Dalších bojových akcí se již aktivně neúčastnila. Po kapitulaci třetí říše její část sice působila jako okupační vojska v osvobozeném Norsku, ale brzy poté ji rozpustili. Hackettovu 4. parašutistickou brigádu potkal stejný osud již dříve, kdežto 1. parašutistickou brigádu postavili znovu.
Během arnhemské operace vykonalo spojenecké letectvo, mající absolutní nadvládu ve vzduchu, 16 977 vzletů a ztratilo 261 letounů (bez kluzáků) a 658 členů osádek. Dalších 1438 letounů bylo poškozeno.
Přesné údaje o německých ztrátách nejsou známy, odhady účastníků uvádějí zhruba 10 000 vojáků, z nichž čtvrtina padla, z toho bezprostředně u Arnhemu a Oosterbeeku 3330 včetně 1100 padlých.
Známý publicista Cornelius Ryan zachytil tyto dramatické dny v knize Příliš vzdálený most, podle které natočil režisér Richard Attenborough v roce 1977 stejnojmenný velkofilm s hvězdným obsazením a z níž je převzata většina číselných údajů obsažených v tomto článku. Jako další zdroj posloužila publikace Jaroslava Hrbka Arnhem 1944.
Draze zaplacený „úspěch“
Ctižádostivý Montgomery navzdory zjevnému fiasku operace „Market-Garden“, která nejenže konec války neurychlila, ale o čtvrt roku oddálila, sebevědomě prohlašoval, že byla z devadesáti procent úspěšná. Na to reagoval nizozemský princ Bernhardt prohlášením: „Má země si již nikdy nemůže znovu dovolit luxus dalšího Montgomeryho úspěchu.“ Zjevně věděl, o čem mluví, neboť následující „hladová zima“, v níž se Němci mstili Nizozemcům za odboj a pomoc Spojencům, přivodila podle zprávy Ústředního statistického úřadu z roku 2007 smrt šestnácti tisícům civilistům (podle publikace ruského demografa Vadima Viktoroviče Erlichmana Ztráty obyvatelstva ve XX. století, vydané v Moskvě roku 2004, 15 000 až 25 000, ale objevil se i odhad ve výši 80 000!). O jak vysoké číslo jde, vynikne v poměru k celkovým ztrátám Nizozemska ve druhé světové válce, jež podle údajů výše zmíněného Ústředního statistického úřadu dosáhly 210 000 mrtvých.
Co je však zcela nezpochybnitelné, je obrovské hrdinství a vytrvalost spojeneckých výsadkářů, kteří čelili přesile německých tanků.
