Dva zničené německé tanky v červnu 1944 během sovětské operace Bagration

Dva zničené německé tanky v červnu 1944 během sovětské operace Bagration Zdroj: Wikipedia Commons

Operace Bagration trvala 68 dní na frontě široké 1100 kilometrů.
Operace Bagration trvala 68 dní na frontě široké 1100 kilometrů.
Operace Bagration trvala 68 dní na frontě široké 1100 kilometrů.
Operace Bagration trvala 68 dní na frontě široké 1100 kilometrů.
Operace Bagration trvala 68 dní na frontě široké 1100 kilometrů.
12
Fotogalerie

Pátý stalinský úder: Operace „Bagration“ způsobila Němcům větší porážku než stalingradská katastrofa

V období kultu osobnosti se ofenzívní operace sovětských ozbrojených sil v roce 1944, jež vedly k osvobození většiny okupovaného sovětského území, nazývaly „deset stalinských úderů“. Ten pátý proběhl v Bělorusku a Litvě – operace „Bagration“ – v létě a vyústil v jednu z největších bitev druhé světové války. O její zdar se významnou měrou zasloužili početní běloruští partyzáni.

Běloruská strategická útočná operace „Bagration“, pojmenovaná po slavném ruském knížeti gruzínského původu a generálovi pěchoty, jenž podlehl zranění v krvavé bitvě u Borodina roku 1812 proti Napoleonovi, začala 23. června 1944, sedmnáct dní po vylodění Spojenců v Normandii, kde právě v té době sváděli těžké boje. Jejich válečné úsilí tudíž vydatně podpořila.

Operace gigantických rozměrů

Sovětské velení pro ni vyčlenilo vojska 1. pobaltského, 3., 2. a 1. běloruského frontu a Dněperskou válečnou flotilu. V sestavě 1. běloruského frontu operovala rovněž 1. armáda Polského vojska (WP). Na začátku operace čítala sovětská vojska 168 divizí, 12 tankových a mechanizovaných sborů, 20 brigád a sedm opevněných prostorů (2 331 700 vojáků) a 1. armáda Polského vojska čtyři pěší divize a po jedné jezdecké a samostatné tankové brigádě (79 900 osob). Tyto síly měly k dispozici 34 016 děl a minometů, 4070 tanků a samohybných děl a 4853 bojových letounů.

Proti nim stojící německá vojska disponovala 800 000 vojáky, 63 divizemi, 7627 děly a minomety, 900 tanky a samohybnými (útočnými) děly a 1342 bojovými letouny. Rudá armáda nad nimi tedy měla značnou převahu.

Během operace se jí postupně dodatečně zúčastnilo velitelství sovětské 2. gardové a 51. armády, 19. tankový sbor a 24 divizí.

Dvě etapy operace „Bagration“

Podle charakteru bojové činnosti a obsahu plněných úkolů se běloruská strategická útočná operace dělila na dvě etapy. V první, probíhající od 23. června do 4. července 1944, se odehrála vitebsko-oršská, mogilevská, bobrujská, polocká a minská frontová útočná operace. Ve druhé (5. července–29. srpna) provedla Rudá armáda vilniuskou, šiauliaiskou, bělostockou, lublinsko-brestskou, kaunaskou a osoveckou frontovou operaci.

„Bagration“ trval 68 dní na frontě široké 1100 kilometrů. Sovětská vojska postoupila o 550 až 600 kilometrů. V první etapě činilo denní tempo jejich postupu 20 až 25 kilometrů, ve druhé kleslo na třináct až čtrnáct.

Rudá armáda osvobodila Běloruskou sovětskou socialistickou republiku a 3. července její hlavní město Minsk, či spíše ruiny, které z něj zbyly, části Litevské SSR (13. července její metropoli Vilnius) a Lotyšské SSR, porazila skupinu armád „Střed“, zničila 17 jejích divizí a tři brigády. Padesát divizí ztratilo víc než polovinu početního stavu. Sami Němci označovali tento debakl za horší porážku než Stalingrad a připouštěli ztrátu 25 až 28 divizí a nejméně 350 000 mužů (podle sovětských údajů asi půl miliónu).

Draze zaplacené vítězství

Sovětské ozbrojené síly dosáhly tohoto skvělého vítězství za vysokou cenu. Podle oficiálních údajů ztratily 765 815 vojáků, z toho 178 507 činily trvalé (mrtví, nezvěstní a zajatí; vzhledem k tomu, že sovětská vojska postupovala, připadá naprostá většina na mrtvé, případně nezvěstné) a 587 308 zdravotnické ztráty (ranění, nemocní, popálení a postižení kontuzí). To představovalo v průměru 11 262 vojáků denně! První armáda Polského vojska odepsala 5073 vojáků (1533 činily trvalé a 3540 zdravotnické ztráty), denně tedy v průměru pětasedmdesát.

Nemalé výše dosáhly také ztráty výzbroje a bojové techniky. Sovětské ozbrojené síly přišly o 183 500 pěchotních zbraní, 2957 tanků a samohybných děl, 2447 děl a minometů a 822 bojových letounů.

Srovnání s bitvou o Normandii

Připomeňme, že 6. června 1944, v den D, zahájení invaze do Normandie (operace „Overlord“), ztratili Spojenci podle knihy Micheala Clodfeltera Válčení a ozbrojené konflikty 10 247 vojáků včetně 2132 padlých a zemřelých na zranění (je však možné, že reálné číslo je značně vyšší; údaje o ztrátách na krvavé pláži „Omaha“ se totiž značně rozcházejí) a Němci 4000 až devět tisíc.

Celkem přišli Spojenci během bitvy o Normandii (6. června až 30. srpna 1944) podle švédského historika Niklase Zetterlinga o 209 672 vojáků (36 976 mrtvých, 153 475 raněných a 19 221 nezvěstných), 4101 letoun, zhruba 4000 tanků a samohybných děl, 59 plavidel potopených a 120 poškozených. Němci ztratili 288 875 vojáků (23 019 mrtvých, 67 240 raněných a 198 616 nezvěstných), 2127 letounů, přibližně 2200 tanků a samohybných (útočných) děl a 191 plavidel.

Místo „plánovitého ústupu“ z ostudy kabát

Jelikož německá propaganda hovořila o „plánovitém ústupu z Běloruska“, ačkoli zde Wehrmacht utrpěl katastrofální porážku s dalekosáhlými následky, a britský a americký tisk označoval tažení Rudé armády v Bělorusku za procházku (z výše uvedených údajů jednoznačně vyplývá, že o žádné procházce nemůže být vůbec řeč) jen díky tomu, že početná německá vojska odveleli do bojů proti západním Spojencům ve Francii, rozhodlo se sovětské vedení k neobvyklému kroku.

Sedmnáctého července 1944 pochodovalo ulicemi Moskvy 57 600 německých vojáků zajatých během operace „Bagration“ s několika generály a desítkami důstojníků v čele. Britský publicista Alexander Werth, snad nejobjektivnější dopisovatel ze Sovětského svazu za Velké vlastenecké války, napsal ve své knize Od Stalingradu po Berlín: Zvláště zarážející bylo chování zástupů Rusů lemujících ulice. Mládenci bučeli a hvízdali, ba leccos na Němce házeli, ale dospělí je zadrželi; lidé hleděli zachmuřeně a tiše, ale mnohé ženy, zejména starší, byly při pohledu na zašpiněné Frice naplněny soucitem (některé měly i slzy v očích). Vzpomínám si, jak jedna stařena mumlala: „Právě jako naši ubozí chlapci... i je nahnali do války.

Není-li uvedeno jinak, číselné údaje obsažené v tomto článku pocházejí ze statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století. Ztráty ozbrojených sil autorského kolektivu pod vedením kandidáta vojenských věd, profesora Akademie vojenských věd generálplukovníka G. F. Krivošejeva, vydané v Moskvě roku 2001, a z dvoudílné knihy Velká vlastenecká válka 1941–1945. Tažení a strategické operace v číslech početného autorského kolektivu, vydané roku 2010 rovněž v Moskvě.