Byla zima roku 1898 a v malém domě na malostranském Újezdě se odehrály události, které svou „choulostivou tajemností“ vzrušily celou Prahu. Ve druhém patře dotyčného domu bydlela dvojice mužů. Byt měl dva pokoje. V předním žil sotva odrostlý obchodní příručí Josef Rak. V zadním majitel obchodu se smíšeným zbožím, mladíkův zaměstnavatel, šestatřicetiletý Jan Hugo Rak. Co vrtalo malostranským sousedům nejvíce hlavou, byl zvláštní vztah, který mezi oběma muži panoval.
Oba Rakové totiž nebyli příbuzní, jak by shodné příjmení naznačovalo. Přitom si mladík „často naříkal, že jej pan Rak bije, a zdráhal se příčinu udati. Když pak před nedávnem přišel do krámu plný modřin v obličeji a s hlavou ovázanou, domlouvali mu lidé, aby nedal se od svého pána dále týrati,“ pokračuje ve svém líčení list. „Byl to však mladík povahy mírné, trpělivé, a přestože jej kupec trýznil, neodešel od něj, a kdykoliv tak přece učinil, opět se ke svému zaměstnavateli vrátil.“
Starší z obou Raků byl muž „malé, zavalité postavy, zevnějškem svým i výrazem tváře nevlídný. Říká se, že i tomu, kdo ho jakživ neviděl, zdál se kupec odpuzujícím, nikdo nemohl snésti jeho pohledu. Ve svém jednání byl neurvalý, vzpurný a příručímu Josefu Rakovi často bylo snášeti výbuchy nevrlosti a hněvu zaměstnavatelova,“ nešetřila obchodníka dobová Národní politika.
Po obědě odešel do sklepa a už se nevrátil
Osudný den otevřel Jan Hugo Rak jako obyčejně po ránu svůj krám a celé dopoledne obsluhoval zákazníky. Na jeho chování nebylo nic zvláštního, zároveň si však někteří ze sousedů všimli, že mladý příručí v obchodě chybí. Ani na tom ale nebylo nic nápadného, běžně vyřizoval pochůzky po městě. V půl dvanácté Jan Hugo Rak obchod jako každý jiný den v poledne zavřel a odešel do svého bytu ve druhém patře na oběd. Co se poté v příbytku odehrávalo, zůstane navždy obestřené tajemstvím. Jisté je, že obchodníkův pomocník Josef Rak, byl tou dobou již mrtev.
Po dvou hodinách vyšel Jan Hugo Rak ze svého bytu. „O půl druhé spatřil kupce v témže domě usazený uzenář pan Filip Přibík, jak vchází do sklepa. Také jemu nebylo to nápadno, neboť měl za to, že asi kupec si chce zboží ku prodeji připraviti. Kupec však ze sklepa více nevyšel.“ Minulo odpoledne i večer a Jan Hugo Rak svůj krám neotvíral. Když neotevřel ani druhý den ráno, vypáčili sousedé dveře Rakova bytu a hned shledali, že došlo k tragédii. Ve strnulé poloze ležel na posteli mrtvý mladík – obchodní příručí Josef Rak. „Byl v obličeji zsinalý, ruce zamodralé a křížem přes prsa složené,“ popisuje místo neštěstí Národní politika. V obličeji měl modré skvrny a všechny přítomné hned napadlo jediné vysvětlení jeho náhlé smrti – byl otráven.
Soudní lékař potvrdil homosexualitu
Postel ve vedlejší místnosti byla neodestlaná – Jan Hugo Rak nespal tedy doma. Ústřední otázka zněla: kde je teď? Sousedé začali prohledávat dům. Netrvalo dlouho, když byl kupec nalezen ve sklepní místnosti, v níž obvykle skladoval likéry. Visel na kruhu u stropu. „Jak jsme se již dříve zmínili, vešel Rak ve čtvrtek před polednem do sklepa, zavřel za sebou dveře a rozsvítiv si svíčku, vystoupil na soudek naplněný likérem, načež uvázav smyčku na kruh uprostřed sklepního stropu a prostrčiv hlavu smyčkou, odkopl soudek. Následovalo několik trhnutí a smrt. Že asi tak poslední zápas se udál, seznati lze z toho, že svíčka tkvěla v zaťaté pěsti sebevrahově a že soudek převalen byl pod jeho nohama,“ rekapituluje kupcovy poslední chvíle Národní politika.
Nikdo nezůstával na pochybách, že to byl právě Rak, kdo mladíka, ať už v afektu či plánovaně otrávil, aby zabránil jeho odchodu, a poté spáchal sebevraždu. Že se jedná o otravu, naznačovala ostatně i první zjištění lékařů. Profesor Dittrich z Patologického ústavu sdělil veřejnosti toto: „Dle změn v žaludku záhadně zemřelého mladíka má se za to, že jde o otravu, jejíž kvalifikace však může býti zjištěna teprve chemicky a mikroskopicky. Také známky zločinu dle paragrafu 129 trestního zákona (smilstvo proti přírodě – poznámka autora) byly patrny.“
Pak ale došlo v celém případě ke zvratu. Od pohřbu obou mužů uplynul sotva týden, když přinesly pražské deníky krátkou zprávu. Výsledky pitvy podle ní ukázaly, že mladý Josef Rak nezemřel v důsledku otravy, nýbrž zcela přirozenou smrtí, jejíž příčinou byly prasklé žaludeční vředy. A jeho zaměstnavatel Jan Hugo Rak? Také na jeho těle byly při pitvě shledány stopy zločinu smilstva proti přírodě. „Obchodník tušil patrně, že jeho činy na příručím páchané vyjdou pitváním najevo, a proto se ze strachu před stiíáním a hanbou oběsil,“ konstatuje Právo lidu. Že by se mohl oběsit ze žalu nebo z šoku nad ztrátou partnera, tehdy ještě nikoho nenapadlo.
