Bylo pondělí 4. června roku 1900. Pro zámečnického pomocníka z páté pražské čtvrti Antonína Petráně nešlo však o pracovní den. Naopak. Už v devět ráno si domluvil schůzku se svým bratrancem a do devíti večer, kdy došlo k událostem, o nichž zde bude řeč, vypili společně sedmdesát piv. Ta poslední v hostinci Františka Fuky pojmenovaném U orla. „Avšak zdá se, že přesto byl střízliv, neboť hostinský Fuka nepozoroval na něm žádných známek opilosti a také ostatní svědci považovali jej za úplně příčetného,“ líčí události toho večera Národní politika.
Petráň, jenž se v Páté čtvrti těšil pověsti výtržníka a rváče, vstoupil na zahradu, která k lokálu přiléhala, a zprvu se choval docela klidně. „Po chvíli však kynul rukou ke stolu, kde seděl kloboučnický mistr František Pavlovský se svou manželkou, o níž šla pověst, že Petráňovi straní, načež jda kolem verandy, přiblížil se až k stolu samému. Pavlovský, jenž hrál s Edvardem Růžičkou v karty, zvolal naň, jakmile jej spatřil: ‚Ty lumpe, co tady děláš? Zase jdeš za mou ženou?‘ Jen to dořekl a již přiskočil Petráň k Pavlovskému a udeřil jej pěstí dvakráte nebo třikráte do hlavy.“
Následovala rvačka, která se záhy přenesla do chodby spojující lokál se zahradou. „Při této bitce kousl Antonín Petráň Františka Pavlovského do ukazováčku levé ruky tak silně, že Pavlovský mocně krvácel a upadl do mdlob.“
Přítomní hosté dopravili Pavlovského do nemocnice Milosrdných bratří na Františku a tady také kloboučnickému mistru o několik dní později lékaři prst amputovali. Bohužel, silné hnisání podkožního vaziva pokračovalo a 21. června muselo být Pavlovskému odňato levé předloktí. Jenže ani teď se jeho stav nelepšil. „Po amputaci byly zase shledány hnisavé abscessy kol pahýlu amputačního a mimo to jevila se u nemocného stálá horečka,“ pokračuje ve svém líčení Národní politika. Přesto byl Pavlovský na vlastní žádost 26. června z nemocnice propuštěn. O dva dny později doma zemřel.
Antonín Petráň byl vzápětí obžalován podle paragrafu 134 z neúmyslného zabití. Už během vyšetřování „hájil se jednak tím, že byl zpit a nevěděl, co dělá, za druhé pak svědectvím, které další potvrdili, že kloboučník se zraněným prstem pracoval a podle jeho vlastního tvrzení pronikla mu do rány barva“.
Přelíčení začalo 26. září. Předseda soudu Stolla se nejprve zajímal o vztah, jaký měl obviněný Petráň s kloboučníkovou ženou. Bylo totiž zřejmé, že na počátku konfliktu, jak se v hospodě U orla odehrál, stála žárlivost. Petráň vysvětloval: „Já s ní jen někdy tancoval a z toho hned lidi nadělali, bůh ví co.“
Sama Josefa Pavlovská potvrdila, „že zná Petráně jen z hostince U orla. Petráň a její muž byli dříve kamarádi, ale později se na sebe rozhněvali. Při výjevu u stolu dostala také ránu, ale neví od koho. Byla od ní pitomá a neví tudíž, jak a co se sběhlo.“
Poté soud řešil Petráňovu nepochybně výjimečnou odolnost vůči alkoholu (zastřenost smyslů i rozumu v opilosti byla stále ještě polehčující okolností). Hostinský Antonín Stránský, v jehož podniku kousající násilník od rána s bratrancem seděl, prohlásil, že „Petráň vypil tenkrát u něho asi 45 nebo 50 půllitrů motolského piva a že vrávoral, když večer odcházel“. A hostinský František Fuka, do jehož hospody Petráň následně dorazil, potvrdil, že „Petráň snese i čtyřicet sklenic piva a ještě jde rovně“.
Nakonec přišly na přetřes možnosti, jak se infekce do rány v nakousnutém ukazováčku dostala. Lékaři totiž potvrdili, že samotné kousnutí nebylo smrtelné. Tím byla až následná infekce, o jejímž původu lze pouze spekulovat – zda pocházela ze znečištěného ledu, který na ránu hosté v první chvíli kloboučníkovi přiložili, z hadříku, jímž mu prst ovázali, nebo z barvy, již pro svou práci používal. A zde sama manželka oběti Josefa Pavlovská potvrdila, že její muž po prvním ošetření v nemocnici se zraněným prstem pracoval, až se jeho stav zhoršil a musel znovu vyhledat lékaře.
Konečně se také objevilo svědectví obchodního jednatele Simona Neveklufa a obchodního příručího Samuela Goldschmieda, kteří vypověděli, že jim kloboučník doslova sdělil: „Mám bolavou ruku, neměl jsem dělat. Dostala se mi tam barva a tak jsem si uškodil.“
Nadešel okamžik rozhodnutí. A tu porota deseti hlasy ku dvěma zprostila Antonína Petráně obvinění z neúmyslného zabití. Soudce vrchního zemského soudu Stolla jej poté odsoudil pro přestupek opilství k pouhým šesti týdnům tuhého žaláře.
