Historie

Před 210 lety Francie a Rusko uzavřely tylžský mír

Jaroslav Šajtar 7. července 2017 • 17:30

Mír byl podepsán jen pár let před Napoleonovým ruským debaklem (na obrázku)

• foto:

Adolph Northen

Traduje se, že základní zásady smlouvy obě strany dohodly při setkání ruského cara Alexandra I. a francouzského císaře Napoleona I. na voru uprostřed hraniční řeky Němen.

Sedmého července 1807 následoval podpis mírové smlouvy, jež vešla do historie jako tylžský mír, pojmenovaný podle východopruského města Tylže (německy Tilsit). To se od konce druhé světové války nachází v Kaliningradské oblasti Ruské federace.

Vstřícná vůči Rusku

Je nutno konstatovat, že z Bonapartova hlediska se smlouva vůči Rusku vyznačovala značnou mírností a nepředstavovala pro něj žádné teritoriální ztráty (naopak, carská říše dokonce připojila oblast Białystoku). Napoleon si pouze vymohl uznání existence Rýnského spolku, Varšavského velkovévodství, zformovaného v pruském záboru Rzeczypospolité, a dalších státních celků v západní Evropě nacházejících se pod francouzským vlivem.

Příslib ukončení konfrontace

Hlavní bod tylžského míru představoval ruský příslib ukončení britsko-francouzského konfliktu a v případě nezdaru se stát Bonapartovým spojencem. Nic ovšem nebylo zadarmo; Napoleon se zavazoval zprostředkovat pro Rusko mír s Tureckem, s nímž už bůhví pokolikáté válčilo, a to od roku 1806. Jak je u velmocí zvykem, na tyto body navazovala dohoda o rozdělení sfér vlivu v Evropě.

Daniel Baret 6. července 2017 • 15:30

Unikátní barevné fotografie z carského Ruska a komunistického SSSR. Je mezi nimi i…

Prusko ostrouhalo

Mírové podmínky stanovené pro Pruské království, jež v předchozím roce na podzim utrpělo od Francouzů drtivé porážky u Jeny a Auerstedtu, byly nesrovnatelně tíživější. Kromě ztráty oblasti na západ od Labe a většiny záboru Polska si Bonaparte vynutil jeho souhlas s přítomností okupačních vojsk země galského kohouta na jeho území až do zaplacení válečné náhrady. Dále se zavazovalo k dodržování kontinentální blokády Spojeného království, jíž chtěl Napoleon srazit hrdý Albion na kolena. Později následovalo dokonce ještě omezení početního stavu pruské armády.

Nicméně slibně se rozvíjející rusko-francouzské spojenectví vydrželo jen do roku 1810, kdy se obě mocnosti začaly znovu připravovat ke střetnutí, k němuž došlo v červnu 1812 vpádem Napoleonovy Velké armády (la Grande Armée) do Ruska, jež skončilo její katastrofální porážkou.