Ilustrační snímek.

Ilustrační snímek. Zdroj: Profimedia.cz

Otřesný čin zlodějů jetele. Hlídače pole upálili

Bylo léto roku 1898, když se v Novém Bydžově odehrál zločin, nad nímž zůstává i po letech rozum stát. Vše začalo večer 15. července v hostinci pana Lajfra. Popíjeli tu „čtyři vzezřením svým odstrašující muži zabraní v tajný hovor, načež společně odešli směrem k cihelně na polní pych“, popisuje události oné noci, respektive jejich neblahý počátek, dobový tisk.

Přiblížila se půlnoc. „Poblíž cihelny narazili na polního hlídače Josefa Soukupa, jenž hlídal jetel. Sotva že pes prozradil příchod zlodějů, byl Soukup jedním z nich za prsa a hrdlo popaden tak, že se mohl sotva hnouti. Jelikož však byl dosti statný, dovedl se jim ubrániti, a to za pomoci psa a pádné hole, jíž byl ozbrojen.“

Ani ponižující výprask čtveřici desperátů neodradil. Naopak, naplnil je možná o to větším vztekem a záští, jež měla záhy nalézt příšerné vyústění.

„Po nezdařeném lupu odebrali se na jiné pole, kde v dřevěné boudě hlídal nešťastný Václav Donát se šafářem Václavem Chárou. Šafář spal na pokraji boudy, z níž vyčuhovaly mu nohy. Tak se stalo, že příchozí o ně zavadili a tím ho probudili. Po krátkém zápasu se zákeřníky podařilo se mu uprchnout. Avšak ubohý Donát, který nalézal se uvnitř boudy, uniknout nemohl. Zločinci boudu překotili na dveře a tuto pak zapálili. Prchající šafář slyšel ještě úzkostlivé volání Donátovo o pomoc.“

Šafář Chára svolal v nedalekém statku čeládku a všichni společně spěchali na místo, kde tušili strašný čin. Avšak „v dohořívajících zbytcích boudy shledali už jen děsně zohavenou mrtvolu Donátovu.“

Tři z pachatelů byli četníky ještě téhož dne dopadeni. Ostatně pracovali jen nedaleko odtud – v novobydžovské cihelně, poblíž které lány jetele ležely. Dochovala se jejich jména, budiž tedy historii známa: František Chlubna z Nové Skřeněře, Václav Matyáš a Jan Matyš, oba z Janovic. Všichni ženatí.

„Upálený Václav Donát byl řádný člověk a konal povinnosti své svědomitě a věrně. Tím se stalo, že mnohý pachatel při polním pychu jím přistižený došel náležitého potrestání“, spekuloval o skutečném motivu hrůzného činu tisk. Podle něj nešlo nutně o jetel a pych. „Proto bezpochyby ze msty oni muži hrozný čin na něm vykonali.“