V roce, kdy uplyne rovných sto let od začátku první světové války, se BBC NEWS MAGAZINE pokusil společně s britskými historiky vyvrátit deset největších mýtů, které o tomto konfliktu panují.
1. Byl to nejkrvavější konflikt v dosavadních dějinách.
Omyl. V roce 1850, tedy čtyřiašedesát let před začátkem první světové války, vypuklo v jižní Číně povstání tchaj-pchingů. V čele rolnické rebelie proti mandžuské říši stál křesťanský konvertita Chung Siou-čchüan, jenž sám sebe považoval za mladšího bratra Ježíše Krista. Vzbouřenci byli nakonec poraženi – přesto se počet obětí tohoto čtrnáct let dlouhého konfliktu odhaduje na dvacet až třicet miliónů lidí. Naproti tomu v první světové válce zahynulo asi 17 miliónů vojáků a civilistů.
2. Většina vojáků, která se konfliktu účastnila, zemřela.
Omyl. Ve Velké Británii bylo mobilizováno asi šest miliónů mužů, zahynulo něco málo přes 700 000. Tedy 11,5 procenta mobilizovaných vojáků.
3. Vojáci strávili celé roky v nelidských podmínkách zákopů.
Podle historiků trávili vojáci v hrůzostrašném prostředí zákopů obvykle jen deset dní z měsíce, z toho pouhé dva nebo tři dny v přední zákopové linii, kde docházelo k bezprostředním střetům s nepřítelem. Historici připouštějí, že v krizových momentech, například během velkých ofenzív, se mohlo stát, že vojáci bojovali v přední zákopové linii i sedm dní v kuse, ale mnohem obvyklejší byla rotace po jednom nebo dvou dnech.
4. Největší ztráty dopadly na vojáky, kteří se rekrutovali z dělnické třídy.
Naopak bohatí se bojům vyhnuli. Ani tato teze neplatí. V konfliktu zahynulo asi 12 procent řadových britských vojáků, naproti tomu 17 procent důstojníků, kteří obvykle pocházeli z vyšších sociálních vrstev. Prestižní chlapecká škola Eton ztratila 1000 svých bývalých žáků – 20 procent všech absolventů školy, kteří byli mobilizováni. Herbert Asquith, ministerský předseda v době první světové války, ztratil v bojích syna. Budoucí premiér Andrew Bonar Law dokonce dva.
5. Zatímco mužstvo se vrhalo odvážně do boje, jeho nejvyšší velitelé vynikali v hlubokém zázemí neschopností přizpůsobit se novým technologiím.
Ani tato teze neplatí. Podle BBC bylo během války více než 200 britských generálů zabito, zraněno nebo zajato. Většina z nich každý den navštěvovala přední linie a bojům byla podstatně blíž, než jsou generálové dnes.
6. Hlavní tíži bojů na poloostrově Gallipoli, jež se odehrály mezi únorem 1915 a lednem 1916, nesly australské a novozélandské jednotky.
Ačkoli se v Austrálii a na Novém Zélandě stala tato bitva součástí národního dědictví, ztratila zde Velká Británie čtyřikrát, nebo dokonce pětkrát více mužů než příslušníci jejich expedičních sborů dohromady. Také Francouzi ztratili v bojích s Osmany víc mužů než Australané. Nicméně zámořské oběti samozřejmě vyniknou v přepočtu na počet obyvatel, který tehdy Austrálie a Nový Zéland měly.
7. Taktika a strategie zůstávaly na západní frontě přes válečné neúspěchy zkostnatělé a neměnné.
Podle historiků se nikdy v dosavadních dějinách nezměnila taktika tak radikálně jako během čtyř let bojů první světové války. Čepice nahradily přilby. Objevila se obří děla, plamenomety, přenosné kulomety nebo granátomety. A především letadla, u nichž se dokonce experimentovalo s bezdrátovým spojením.
8. Válka neměla skutečného vítěze.
V Evropě zůstala spoušť. Zemřely milióny lidí. Ti, kteří přežili, se jen obtížně vyrovnávali s psychickou zátěží, již jim válka způsobila. Zrodila se Remarqueova „ztracená generace“. Jak lze tedy mluvit o vítězství Dohody? Ve vojenském smyslu slova o vítězství šlo. A to dokonce o vítězství přesvědčivé. Německá armáda se zhroutila, takže v září 1918 museli německý císař Vilém II. a velitel jeho armády Erich Ludendorff připustit, že situace Německa je bezvýchodná a nezbývá než žádat o mír. Na rozdíl od druhé světové války tak německé velení nepokračovalo v beznadějném boji, což uchránilo spousty lidských životů.
9. Versailleská smlouva byla nespravedlivá a krutá.
V porovnání s prusko-francouzskou válkou v letech 1870–1871 a druhou světovou válkou se Versailleská smlouva nejeví ve svých podmínkách nijak zvlášť tvrdá.
Německu sice odejmula asi deset procent území, to však nebylo nijak hustě obydlené. Finanční reparace byly vázané na německou platební schopnost a velká část z nich nebyla nikdy vyplacena. V porovnání s tím Prusové připojili v roce 1871 podstatnou část dvou francouzských provincií, jež byly součástí Francie dobrých 300 let a těžila se na jejich území většina francouzské železné rudy. Finanční reparace pak musela poražená Francie vyplatit okamžitě.
Po druhé světové válce přišlo Německo o obrovská území. Země byla rozdělena do sektorů a okupovaná, váleční zajatci v Sovětském svazu byli ještě roky po válce nuceni vykonávat otrocké práce, při nichž většina z nich přišla o život.
10. Všichni tuto válku nenáviděli.
Omyl. Přes všechno utrpení, jež první světová válka přinesla, se našlo dost vojáků, kteří se z materiálního hlediska měli lépe než kdykoli předtím.
Britský voják jedl denně maso (to bylo v realitě běžného dělnického života před válkou nemyslitelné), denní přísun jídla dosahoval čtyř tisíc kalorií, cigarety byly samozřejmostí. K tomu přistupoval garantovaný plat a v době míru zcela nevídaná sexuální svoboda, jež se, jak upozorňují historici, stala další významnou hodnotou, kterou běžní vojáci oceňovali.
