Fraška, kterou StB hrála na vyprovokované občany se jmenovala Akce Kámen.
Abramovič pracoval jako ředitel Domu módy
Emil Orovan
Abramovič pracoval jako ředitel Domu módy
Evžen Abrahamovič
16
Fotogalerie

Dobrodruh komunistům vymyslel provokativní Akci Kámen. Zbavili se ho a nechali umřít na nádor mozku

Za Akcí Kámen, kterou komunisté provokovali občany k útěku ze země a za falešnou hranicí je pak sbírali jak houby po dešti a posílali rovnou před soud, stála trojice mužů, která se nikdy nedočkala potrestání. Tedy víceméně až na jednoho - komunisté se ho poměrně rychle zbavili a pak ho nechali s nádorem mozku umřít jako obyčejného dělníka. Zbylé dva muže, kteří napáchali otřesné zločiny, policie stíhala, odsoudit už je ale nestihli.

Akce Kámen ve své tichosti a vynalézavosti dodnes patří k těm nejšílenějším provokacím, se kterými komunisté přišli. Snadné cíle - tedy nespokojené občany - tlačili do kouta tak dlouho, až jim na mysl přišla emigrace. V tu chvíli se objevil americký agent a nabídl jim převedení do Německa. Za hranicí je důstojník americké armády vyslechl a propustil za domnělou svobodou. K té se ale uprchlíci nikdy nedostali - hranice, důstojník i výslech byly falešné. Emigranti skončili v rukách StB a časem i před soudem. Někteří za protistátní činnost dostali provaz.

Celé akci předsedali tři muži - Evžen Abrahamovič, Amon Tomašoff a Emil Orovan. Abramovič byl nedostudovaný právník a lékař. Při službě v StB byl vážně zraněn a ve výslužbě pak dělal ředitele Domu módy. V roce 2013 ho začala stíhat policie, ale Abramovič zemřel dřív než došlo k soudu. Podobný osud čekal i Orovana. I on dělal pro StB, předstíral například, že je zpravodaj, jiného (opravdového) zpravodaje zatýkal, časem spravoval komunistické koncentrační tábory. V komunistickém Československu se mu ale zjevně nelíbilo a i s rodinou emigroval. Pátral po něm i Interpol, ale nikdy se ho nepodařilo najít. Dnes je podle všeho již po smrti.

Amon Tomašoff prožil podle vlastních slov velice zajímavý život. Jako potomek vlivného právníka studoval ve Velké Británii, kde během druhé světové války i zůstal. Údajně postupně vstoupil do služeb norského, amerického, belgického a polského obchodního námořnictva, pracoval jako dělník v továrně v Kanadě, číšník v Trinidadu, jako dozorce na cukrové plantáži v Britské Guyaně, nebo jako tlumočník na americké vojenské základě v Amazonii. Po válce v Československu dělal novináře, domluvil se celkem šestnácti jazyky.

Jenže dobrodružná duše ho neopustila ani ve službách StB. Jako agenta ho víc zajímal vlastní prospěch, dokonce ho zatkli za to, že kromě informací tahal z cizinců i cizí měnu. Padělal dovozní doklady k automobilu a okradl prostitutku. V roce 1949 ale už komunistům došla trpělivost s jeho neustálým průšvihy a zbavili se ho. Musel se léta živit jako obyčejný dělník. Roku 1953 zemřel na zhoubný nádor mozku, zjištěna mu byla i sklerotizace aorty.