Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů patří Bedřich Smetana k nejhranějším českým autorům – jak v Česku, tak ve světě. Od úmrtí geniálního skladatele a dirigenta uplynulo 138 let. Přestože lékaři jeho tělo pitvali hned dvakrát, poprvé krátce po smrti, podruhé při exhumaci Smetanových ostatků v roce 1987, dodnes není jasné, na co vlastně Bedřich Smetana zemřel.
Smetana měl řadu zdravotních obtíží, známá je především jeho hluchota, kterou trpěl od roku 1874. Ke konci života se u něj rozvinula demence komplikovaná delirii a halucinatorními stavy. Do ústavu pro choromyslné, dnešní psychiatrické kliniky VFN v Praze, byl přijat tři týdny před svou smrtí s diagnózou paranoia.
Tehdy neexistovala dnešní diagnostika, nejčastějšími důvody hospitalizace v Kateřinkách mezi lety 1880 až 1885 byly slabomyslnost, pomatenost, duševní poruchy jako důsledek obrny a padoucnice, alkoholismus, zuřivost a zádumčivost. Až jednu pětinu hospitalizovaných na psychiatrii tvořili pacienti s progresivní paralýzou. Relativně častou chorobou, která vedla u většiny postižených ke smrti, byla také syfilida.
Ve Smetanově případě byla na úmrtním listě diagnóza demence, chorobopis se ale později ztratil. Dva dny po smrti byla provedena pitva, jejíž závěry mluvily o progresivní paralýze; lékař však později závěry změnil a přiklonil se k demenci.
O základní chorobu Bedřicha Smetany se vedly vášnivé spory mezi odborníky zejména od 20. let 20. století. Psychiatři se kloní k demenci, neurologové k progresivní paralýze. Po otevření hrobu v roce 1987 zkoumala Smetanovy ostatky skupina vedená známým antropologem Emanuelem Vlčkem; ta se přiklonila k syfilidě. Členem týmu byl také stomatochirurg Jiří Ramba, který na základě rozboru kostí tvrdí, že Smetana touto nemocí nikdy netrpěl, a uvažuje o určitém typu demence a zánětu lebečních kostí. K tomu mohl přispět i otevřený úraz hlavy, který Smetana utrpěl jako dítě.
Na to, jaký byl Smetanův život se můžete podívat ve videu v úvodu článku. Další díly Životů slavných pak sledujte zde.
