„Kdykoli mě může zabít nějaký zločinec nebo blázen,“ říkal s vážnou tváří nacistický vůdce. Se špetkou ironie můžeme konstatovat, že měl pravdu, protože spáchal sebevraždu. Hitler ale přežil několik atentátů, za částí z nich stál generálmajor Henning von Tresckow. Stínový hráč, který se narodil 10. ledna 1901, měl podíl i na operaci Valkýra.
Pocházel z tradiční pruské rodiny, kde se uniforma dědila po generace. Otec dokonce přihlížel korunovaci císaře Viléma I., která proběhla ve francouzském Versailles roku 1871. Dětství prožil na rodovém sídle, kde se mu dostalo základního vzdělání. Jeho další kroky vedly na gymnázium ve městě Goslar. Studium završil v časech první světové války a rázem se vydal pomoci národu.
Poručík, který nechtěl nosit uniformu
Do armády narukoval v šestnácti letech, o dva roky později se stal nejmladším poručíkem. Jeho uniformu zdobila různá vyznamenání, za odvahu při druhé bitvě na řece Marně si vysloužil Železný kříž. Tresckowova startovní pozice byla nadějná a nadřízení mu věštili slibnou kariéru. „Buď budeš velitel generálního štábu, nebo zemřeš na lešení,“ slýchával na svou adresu.
Po válce zůstal Tresckow ve vojenských službách a vypadalo to na zářnou budoucnost. To se však nestalo, protože tehdejší Výmarskou republiku tvrdě zasáhly následky válečného konfliktu. Inflace a diktát Francie znamenal konec Tresckowa v armádě. Přihlásil se na vysokou školu a věnoval se právu a ekonomii. Po vystudování pracoval jako bankovní úředník různě po světě, zavítal například do Brazílie či Spojených států.
Ve 20. letech se vrátil do rodného Magdeburgu, kde se oženil se Erikou von Falkenhayn, což byla dcera německého generála. Tresckow se nadále soustředil na svou práci, mimo jiné se učil angličtině a francouzštině. Někteří historici rovněž poukazují na to, že nenosil uniformu jako tomu bylo v tradičních oficírských rodinách zvykem. Mladý nadějný muž ji oblékal pouze, když musel.
Bude to naše vina!
Podobně jako další spoluobčané uvěřil myšlence národního socialismu a Adolfu Hitlerovi. V roce 1934 se nechal zapsat na vojenskou akademii, po dvou letech kurz završil nejlepšími výsledky v rámci celé instituce. Jeho nacistické přesvědčení dostalo první trhliny po začátku prázdnin 1934, kdy v Německu proběhla Noc dlouhých nožů, při které Hitler nařídil zlikvidovat jednotky SA. Dohnal dokonce k sebevraždě blízkého kamaráda Ernsta Röhma.
Druhým hřebíčkem do rakve byla další noc, tentokrát Křišťálová, při které nacisté rozbíjeli židovský majetek. Rovněž nechali několik tisíc Židů deportovat do koncentračních táborů. Tresckow zcela odsoudil antisemitské jednání. „Vinu za toto chování neponese Hitler nebo Göring, poneseme ji my všichni, moje manželka i tvoje děti,“ řekl jednomu ze svých spolupracovníků v předvečer druhé světové války.
I přesto pokračoval v práci, sloužil pod generálem Erichem von Mansteinem a podílel se na invazi do Francie. Po pádu západního souseda ale nesdílel všeobecný optimismus. Obával se zapojení Spojených států do války. To se nakonec stalo. Trecskowa ale převeleli na východ, kde se účastnil operace Barbarossa. Nadějný voják nesouhlasil s masakry, které páchal německý wehrmacht. Přesvědčoval nadřízené, aby zastavili nesmyslné zabíjení civilistů a ruských zajatců. Neúspěšně. A tak se jeho hněv obrátil směrem k Hitlerovi.
Místo lahve vína výbušnina
Tresckow se spojil s podobně smýšlejícími lidmi a snažil se vytvořit jakousi tajnou opozici. Cílem organizace bylo zabití Hitlera, tím by odstartoval převrat. V březnu 1943 měl Hitler dorazit do Smolensku a podpořit vojáky na frontě. Plán navržený Trescowem a generálem Friedrichem Olbrichtem skončil ještě dříve než začal. „Nic nedělejte, lidé ještě nejsou připravení,“ řekl jeden z atentátníků. Tresckow měl ale v záloze trumf.
Když Hitler z východní fronty odlétal, přiběhl Tresckow ke stroji a dal jednomu z důstojníků krabici. Mělo v ní být víno, které generálmajor dlužil jednomu příteli v Berlíně. Ve skutečnosti se v něm nacházela výbušnina, která měla detonovat třicet minut po vzlétnutí. To se však nestalo, protože na palubě panovaly nízké teploty, a tak výbušnina neexplodovala.
Snahy ale pokračovaly, další pokus měl proběhnout při Hitlerově návštěvě vojenského muzea. Tresckow počítal s tím, že se vůdce zdrží třicet minut, říšský kancléř ho překvapil, protože v budově strávil pouhých osm minut. Další neúspěch.
Na rok 1944 byla naplánována akce Valkýra, která měla znamenat konečné zúčtování s Hitlerem, Himmlerem a Göringem. Hlavní postavou byl plukovník Claus Schenk von Stauffenberg, na celé operaci se ale podílel i Tresckow. Oba dokonale naplánovali, co se bude dít bezprostředně po smrti vůdce. Tresckow trval na to, že atentátníci musí Hitlera zabít ve Vlčím doupěti.
Pistole a granát jako záruka smrti
Dvacátého července 1944 explodovala téměř kilová výbušnina, vůdce ale atentát přežil. Údajně ho zachránil masivní dubový stůl. Stauffenberg odletěl do Berlína, kde chtěl převzít moc, nevěděl však, že Hitler zůstal nezraněn. O výsledku atentátu se dozvěděl i Tresckow, který se tou dobou nacházel v Generálním gouvernementu (okupované území Polska). Byl zdrcen.
O den později spáchal ve vesničce Królowy Most sebevraždu. Současně s prostřelením hlavy nechal explodovat granát, aby byl jeho odchod ze světa jistý. Po krátkém vyšetřování odhalili nacisté jeho podíl viny na celém atentátu. Ostatky byly převezeny do Sachsenhausen, kde je spálili. Tresckowova manželka i děti skončily v koncentračním táboře, konce války se ale dočkaly.
Odkaz dnes už neznámého nacistického pohlavára je zapomínán, přestože patřil mezi odpůrce násilí, které páchal Adolf Hitler. Na druhou stranu Tresckow nacismu věřil a ani jeho chování není bez poskvrny. V čase války nechal z Polska deportovat 50 tisíc dívek a chlapců na nucenou práci. Mnohem více se však mluví o jeho snaze zabít Hitlera.
