Už zbývá jen krok k tomu, aby některá z vakcín proti covidu-19 byla schválená a začala se distribuovat mezi lidi. Očkování, které má potenciál vrátit svět v pandemickém módu do normálního chodu, doprovází bouře odporu a dezinformací. Tento postoj jde pochopit, když vezmeme v potaz, že některá očkování skončila v minulosti fiaskem nebo přímo tragédií.
Už v roce 1921 vyvinuli tzv. BCG vakcínu proti tuberkulóze bakteriolog Albert Calmette a zvěrolékař Camille Guérin. V Česku se této vakcinaci podle jednoho z autorů říká kalmetizace. Objev očkování jde označit jako průlom ve dvacátém století. Než byla vakcína hotová, Calmette s Guérinem 13 let kultivovali živý, ale oslabený kmen bakterie Mycobacterium bovis (druhu, který tuberkulózu způsobuje u krav) na bramborách se žlučí a glycerinem. Cílem bylo snížit schopnost bakterie vyvolat nemoc do té míry, aby mohla být použitá pro lidskou vakcínu. Výsledný přípravek se podával ústně.
V roce 1929 se ale stalo něco, co veřejnou důvěrou ve vakcínu BCG hodně otřáslo. V německém Lübecku během let 1929 a 1930 zemřelo kvůli vakcíně 72 dětí z celkově 252 naočkovaných a mnoho dalších jich po podání látky onemocnělo. Později se přišlo na příčinu neštěstí. Vakcínu kontaminoval pro lidi nebezpečný kmen bakterie, který byl zkoumán ve stejné laboratoři, jako probíhala výroba vakcíny. V následujících letech se zvedla vlna nevole proti plošnému BCG očkování, ale postupně se vakcína zase stala populární a používá se dodnes.
Kjótská katastrofa
V roce 1948 se přihodila podobná tragédie, tentokrát v Kjótu v Japonsku. 68 dětí z celkově 606 očkovaných zemřelo poté, co dostali očkování proti záškrtu. Jednalo se o vakcínu založenou na obsahu toxoidu. Pojem toxin odkazuje k bakteriím nebo virům nebezpečným pro tělo. Toxoid je upravený původní toxin, jehož schopnost ublížit tělu je oslabená nebo žádná. Organismus si však i proti toxoidu vytvoří imunitu, čehož využívají právě toxoidové vakcíny.
V Kjótu osudného roku došlo k tomu, že se v jedné dávce vakcíny během výroby toxoid přeměnil zpátky do toxinu. Očkováním se tak dětem do těla vpravil záškrt v plné síle. Vlivem této události si výrobci vakcín stanovili ochranná opatření, aby podobným selháním zabránili. Od roku 1948 vakcína proti záškrtu nic podobného nezpůsobila.
„Cutter Incident“
Očkování proti dětské obrně má za sebou také závažný přešlap. V USA bylo v roce 1955 asi 200 000 dětí naočkováno nekvalitně vyrobenou vakcínou. Ta obsahovala nedostatečně inaktivovaný virus. Jen pár týdnů po tiskové konferenci, kde se mluvilo o úspěchu vakcíny při testech, přišla znepokojivá zpráva od lékaře ze státu Idaho. U nedávno očkované dívky se projevila obrna. Zanedlouho se objevilo po zemi více takových případů. Že je na vině vakcína, naznačoval jeden detail: paralýza typická pro obrnu nepostihovala jako první nohy, jak bylo u nemoci obvyklé, ale očkovanou paži.
První masovější program očkování proti obrně musel být v USA kvůli incidentu zastaven. Při vyšetřování se přišlo na to, že nebezpečná vakcína pochází od rodinné firmy Cutter Laboratories z Kalifornie. Tak přišel „Cutter Incident“ ke svému jménu. Špatně vyrobené očkování tehdy způsobilo nákazu obrnou u 40 000 dětí, z nichž 200 utrpělo paralýzu a 10 zemřelo.
Ačkoli k Cutter Incidentu pravděpodobně došlo kvůli chybnému postupu výrobce, do té doby využívanou vakcínu lékaře Jonase Salka nahradila vakcína lékaře a imunologa Alberta Sabina, která byla založená na jiném principu. Paradoxem je, že i Sabinova vakcína ještě v devadesátých letech způsobila ojedinělá onemocnění obrnou. Dalším odkazem Cutter Incidentu bylo v USA zavedení fungujících státních regulací očkování. Zvedla se ale také velká vlna soudních sporů s výrobci vakcín, a proto si mnoho firem podnikání v oblasti očkování rozmyslelo.
Guillain-Barrého syndrom a očkování proti typu chřipky
Spojené státy se v roce 1976 potýkaly s problémy okolo očkování proti jednomu z typů chřipky. Zdálo se, že se po plošném očkování mírně zvýšilo riziko vážné neurologické poruchy – tzv. Guillain-Barrého syndromu. Konkrétně měl přibýt jeden případ syndromu na 100 000 očkovaných proti chřipce. Protože tehdy očkování dostalo 40 milionů lidí, zástupci amerického zdravotnictví kvůli možné souvislosti očkování a syndromu plošnou vakcinaci zastavili. Jak uvádí Centers for Desease Control and Prevention, až v roce 2003 se ukázalo, že lidé, kteří si došli pro očkování proti chřipce v roce 1976, opravdu měli zvýšenou šanci, že je postihne GBS. Přesný důvod však dodnes zůstává neznámý.
Rotavirová vakcína RotaShield a vliv na střeva
Rotaviry způsobují u malých dětí horečku, zvracení a průjmy. V roce 1998 se objevila první vakcína proti této nemoci, RotaShield. Už při testech látky se objevila možnost, že by mohla souviset se vzácnou poruchou střeva, tzv. intususcepcí, kdy se jeden úsek střeva vsune do úseku vedlejšího. Protože byl rozdíl oproti normálnímu výskytu poruchy nepatrný, očkování se nejdřív nebralo jako příčina. Pak ale očkování dostal 1 milion amerických dětí. Intususcepce se objevila u 15 z nich. To byl vyšší počet, než bylo běžné. Plošné očkování RotaShieldem kvůli tomu pro jistotu pozastavili.
Studium daných případů intususcepce ukázalo, že střevní porucha vzniká více než pravděpodobně vlivem očkování RotaShield. V roce 1999 tak přípravek zmizel z amerického trhu. V současnosti se proti nemoci očkuje jinými vakcínami.
Přestože se v minulosti objevily zmíněné (a další) případy selhání vakcín, které stály naočkované mnohdy život, díky plošným vakcinacím se lidstvo mohlo přestat bát spousty nemocí, které ho po staletí kosily. Můžeme jmenovat očkování proti žluté zimnici, tuberkulóze nebo vzteklině. Pravé neštovice proočkovanost úplně vymýtila.
