Poté, co došlo 21. června roku 1875 k požáru ve skladu whiskey, zalil ulice Dublinu hořící alkohol. Šlo o jeden z nejničivějších požárů v historii města. Whiskey se ve vlnách rozlévala ulicemi centra a podpalovala vše, čeho se dotkla. Hasiči byli bezradní. Voda nepomáhala, a tak byli odkázáni jen na písek a hnůj. Dokázali alespoň odříznout hořící budovy od zbytku města, ale to bylo vše. To, co již bylo v plamenech, nechali hasiči svému osudu.
Příčina požáru je dodnes neznámá. Při rutinní kontrole skladu společnosti Malone nebylo ten den zjištěno nic zvláštního. V 8 hodin večer se ale začaly ulicemi šířit zvěsti o poplachu. A oheň byl hned za nimi. Požár vypukl ve sladovně a žárem prasklo na 5 tisíc sudů s whiskey. Ta se následně rozlila do okolních ulic.
Všem se podařilo včas utéct, a tak se zdálo, že by se tragédie mohla obejít bez lidských obětí. Někteří Irové se však rozhodli držet národního stereotypu a pojali požár jako příležitost k večírku. Hořící whiskey je koneckonců pořád whiskey, a tak ji nabírali do všeho, co bylo po ruce, a obratem „svlažovali“ hrdlo.
„Davy lidí se shromáždily, sundaly čepice i boty a nabíraly whiskey, která v potocích tekla ulicemi. Dva muži Healy a M’Nulty byli nalezeni v bezvědomí a bez bot. Ty zcela jistě použili k nabírání alkoholu. Mnoho dalších je na tom stejně a leží v nemocnici,“ napsal tehdy deník The Illustrated London Times.
Jedním z těch, kteří skončili v nemocnici, byl i William Smith. 21letý, svobodný dělník tehdy pil s kamarádem Johnem McGranem v jiné části města. Když slyšeli o šířícím se požáru, vyrazili mu vstříc. Došli až k zátarasům z hnoje a uviděli řeku plnou alkoholu. Zřejmě se příliš nerozmýšleli a pokračovali v rozjeté zábavě. McGrane byl nakonec mezi těmi šťastlivci, kteří přežili, William Smith nikoliv.
V nemocnici skončily desítky lidí a Smith byl nakonec jednou ze třinácti obětí požáru. Nikdo z třinácti však nezemřel na popáleniny či po vdechnutí jedovatých zplodin. Příčinou smrti byla opravdu u všech otrava alkoholem.
