Malá Strana v první polovině třicátých let. Rada Vaňásek tu vyřešil vskutku zamotaný případ.

Malá Strana v první polovině třicátých let. Rada Vaňásek tu vyřešil vskutku zamotaný případ. Zdroj: Archív

Skutečné případy rady Vacátka: Loupežné přepadení, které se z rutiny proměnilo v záhadu

Byla neděle 15. dubna 1934 půl třetí odpoledne, když se domovnice z Tomášské ulice (č. p. 21/14) paní Kohoutová vypravila do loutkového divadla, kde pracovala jako šatnářka. Na rohu ulice spatřila Viléma Ondřejíčka, který byl ještě před půl rokem jejím nájemníkem. Tehdy mu dala Kohoutová výpověď, kradl, byť šlo jen o drobnosti, a vůbec dělal v domě nepořádek. Teď domovnice Kohoutová zaslechla, jak radí malému chlapci, aby se „neučil šoférem, ale zlodějem“.

Kohoutová si zlostně odfoukla, nelenila a vrátila se domů. V jejím přízemním domovnickém bytě byl v tu chvíli pouze jedenadvacetiletý nezaměstnaný číšník a vášnivý amatérský sportovec Prokop Wiedemann. Další nájemnice, Beránková, odešla s dcerou Kohoutové, čtrnáctiletou Věrou, navštívit svého snoubence v nemocnici. Pátý obyvatel bytu, Böhm, byl od rána v práci.

Kohoutová teď svému podnájemníku kladla na srdce, ať je na pozoru a dobře dům i byt hlídá, protože v okolí se potuluje Vilda Ondřejíček, a dobře ví, jaký je to rošťák a lump. Poté odešla Kohoutová do divadla. Netušila, jak jasnozřivá byla její obava.

Číšník ve spodkách

Bylo půl páté, když se podnájemnice Beránková vrátila s malou Věrou z nemocnice. Dveře bytu byly zvenku zavřené na petlici, už to se ženám zdálo divné, Wiedemann přece tvrdil, že bude celé odpoledne doma. Otevřeli. A to, co spatřili, je šokovalo. Podlaha byla mokrá od zborcených věder s vodou, okolo zpřevracené židle, na zemi šaty vyházené ze skříní, ale co bylo hlavní – ve dveřích do zadního pokoje ležel na zemi číšník Wiedemann pouze ve spodkách a košili, ruce měl svázané za zády a provaz od nich byl připevněn k dětské postýlce. V ústech nacpaný šátek. Obličej a prsa zakrvácené. Mladší dívka spěchala nahoru pro majitele domu – policejního lékaře Horu, aby zraněného ošetřil. Beránková vzala v kuchyni nůž a přeřízla Wiedemannovi pouta. Z pusy mu vyndala roubík.

„Co se, proboha, stalo? Kdo to udělal?“ zajímala se.

„Vilda Ondřejíček,“ vydechl z posledních sil Wiedemann. Poté se objevili zřízenci záchranné stanice a převezli mladíka do všeobecné nemocnice. Zde podle Poledního listu lékaři zjistili, „že má dvě rány na temeni hlavy, řeznou ránu na pravé ruce, dvě bodné rány na prsou, dvě rány na levé paži a jednu ránu na hřbetě pravé ruky“.

Na místo činu dorazili kriminalisté vedení vládním radou Josefem Vaňáskem. Ti zjistili, že útočník vypáčil starý prádelník, z něj odnesl 250 korun a z kabelky podnájemnice Beránkové, která ležela na stole, vzal peněženku se 130 korunami. Nato zmizel z domu a zvenku zastrčil petlici.

Detektivové přistoupili k výslechu napadeného Wiedemanna, jejž lékaři – snad až nad očekávání brzy – propustili z nemocnice. Mladík policistům popsal, jak se všechno seběhlo.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!