Dle čerstvých dat Evropského statistického úřadu byla míra nezaměstnanosti eurozóny v lednu 2018 na stejné úrovni, jako předcházející měsíc, a dosáhla 8,6 %. V celé EU (tedy nejen v citované eurozóně) se situace ve stejném časovém období také nezměnila a míra nezaměstnanosti zde dosáhla 7,3 %.
Pozor, nejnižší míru nezaměstnanosti si stále drží Česko (2,4 %), následované maličkou Maltou (3,5 %) a obrovsky důležitým Německem (3,6 %). Naopak nejvyšší míru nezaměstnanosti má Řecko (20,9 % v listopadu 2017) a Španělsko (16,3 %).
Politici a ekonomové si v ČR s oblibou a opakovaně stěžují, že kvůli rekordně malé nezaměstnanosti vázne rozvoj českého národního hospodářství.
Satirik by řekl, že zatímco úředníků a především úřednic máme stále dostatek, pracovních sil zejména je v průmyslu je beznadějný nedostatek.
První místo je v rozporu s českou průměrností
Politik populista by asi navrhl – přesuňme lidi z úřadů a kanceláří do výroby. Ale to je krajní populismus, nota bena silně zavánějící ideologií let padesátých minulého století, nemyslíte? Pan Ondráček sice může stát v čele komise pro kontrolu GIBS, ale více bychom si s návratem starých časů opravdu neměli zahrávat.
Co tedy s tím? Máme nějaké řešení? Ano, ale relativně nepopulární.
Shodneme se určitě na tom, že je zapotřebí zvýšit nezaměstnanost, musíme opustit místo premianta EU v citované disciplíně. Ostatně je i v rozporu s dlouhodobým trendem české a moravské průměrnosti. Již naše babičky a prababičky nás správně učili, raději nevyčuhovat, držet se pěkně okolo průměru a díky tomu jsme koneckonců přežili v neklidném centru Evropy po staletí. Samozřejmě v kombinaci s hrabalovským – „ve střední Evropě musí být člověk neustále opilej, aby to tu vydržel“. Nicméně neodbíhejme od tématu.
Břemeno leží na školách
Vláda, i když je v demisi, by si měla vytyčit nelehký úkol dostat ČR v tabulce někam na desáté až patnácté místo. Takový klidný střed tabulky, samozřejmě by nebylo vhodné to přestřelit a dostat se až někam na sestupové příčky, ty ponechme chudákům Řekům a Španělům.
Jedním z hlavních prostředků je určitě zhoršení kvality školství. Nalejme si čistého piva - pokud naše školy nebudou produkovat dostatečné množství nezaměstnaných, tak se z prvního místa prostě nepohneme. Na školách leží v tomto směru skutečně velké břemeno, nemožno se neustále vymlouvat na rodinu, že má mladé naučit základní nezaměstnanecké návyky (např. neomluvené absence, pozdní příhody, hádání se zákazníky a šéfy, pokročilejší lemplovství, krádeže na pracovišti..) a úřadům práce tak zajistit potřebný počet fyzických osob do evidence.
Bacha na uprchlíky
Ale i lidé již pracující by měli zabrat. Kdy jste naposledy odjeli v jednu odpoledne v pátek či dokonce čtvrtek na chalupu? Kdy jste v práci něco pořádného ukradli či zfalšovali aspoň cesťák? Starší pracovníci mohou využít svých zkušeností ze socialismu.
Nebude to jednoduché, ale musíme se prostě pohoršit všichni. Nemožno to nechávat na těch dvou procentech statečných a odpovědných , kteří dnes vytváří alespoň nějakou minimální míru nezaměstnanosti.
Dobří lidé, ono to pobývání na špici žebříčku nezaměstnanosti EU by nás mohlo přijít ještě pěkně draho. Od snížení různých dotací až po bruselský šach mat – Česko má nedostatek pracovníků, tak jim tam šoupneme pár desítek či rovnou stovek tisíc uprchlíků. To vážně chceme? Ptáme se na závěr v laskavé nadsázce.
autor je právník
