Přestože ostře nesouhlasím s přístupem kancléřky Merkelové a řady dalších evropských představitelů k řešení migrační krize, protože podle mě není založen na faktech a analýzách trendů, ale spíše na emocích a nerealistických přáních, jsem přesvědčen, že dlouhodobě udržitelný imigrační a azylový systém musí být evropský.
To není fráze ani moje zbožné přání. To je tvrzení založené na skutečnosti, že imigraci v našem strategickém kontextu (zahrnujícím institucionálně právní a geografické faktory, jakož i demografické a mezinárodněpolitické trendy) prostě NELZE regulovat na našich hranicích. A to ani s použitím armády a výstavbou železobetonových plotů.
Jediný způsob, jak imigraci do ČR, a tedy do Evropy v horizontu následujících 35 let — kdy se zdvojnásobí populace Afriky, geometrickou řadou se rozšíří násilné konflikty a za bezpečím a prosperitou budou směřovat ne jednotky, ale desítky miliónů lidí ročně — regulovat, bude nesmírně nákladná aktivita daleko za našimi hranicemi, přímo v Africe a na Blízkém východě
Jediná otázka, jež mi zůstává, je, kdy si tohle konečně naplno uvědomí i naši evropští představitelé v Berlíně, Paříži, Římě a Bruselu, přestanou se omezovat na hašení plamínků na evropském dvorku a začnou se soustřeďovat na skutečný požár, který se rozrůstá za našimi hranicemi (ať už je to Sýrie, Irák, či střední Afrika).
Autor je výkonný ředitel think-tanku Evropské hodnoty
