Jeho fotografie jsou jak reportážním a dokumentárním zachycením reality, tak uměleckým dílem. Ruský fotograf Michail Daševský, který loni vystavoval i v Praze, dokáže to, co málokdo. Naservíruje vám na stříbrném podnose Rusko takové, jaké opravdu ve své době bylo. Bez zbytečného patosu a kudrlinek, s přirozeným přesahem do umělecké fotografie. Každodenní život v sobě totiž skrývá velký umělecký potenciál. Někteří mají dar ho zhmotnit. Stavební inženýr a doktor technických věd Michail Daševský umí!
Nezávislý fotograf Michail Daševský se narodil roku 1935 v Moskvě. Na moskevském stavebním institutu promoval v roce 1958. Padesátá léta byla v Rusku obdobím velkého kvasu. Zemřel Stalin, o pár měsíců později byl nečekaně popraven jeho brutální pomocník Lavrentij Pavlovič Berija, proběhl XX. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, kde Nikita Chruščov pronesl legendární projev Kult osobnosti a jeho důsledky, v němž poodhalil a odsoudil Stalinovy diktátorské praktiky. Informace z uzavřeného jednání později unikly do světového tisku. Dějiny se lámaly. V této pohnuté době začal Daševský, který po ukončení studia krátce pracoval na stavbě vodních elektráren Stalingrad a Bratsk, koketovat s fotografováním. Přestože mu zasvětil celý život, nikdy nebylo jeho hlavním zaměstnáním. Čtyřicet let pracoval v Moskvě v ústavu stavebního výzkumu, kde se specializoval na ochranu budov před vibracemi. Politické drama ale z jeho fotografií nečiší. Spíš život takový, jaký opravdu je. A pak je tu ještě něco nedefinovatelného navíc...
V roce 1969 vstoupil do legendárního fotografického klubu Novator, který propagoval fotografii jako umění. Setkal se tu s předními sovětskými fotografy, jejichž diskuze s tehdejší sovětskou inteligencí ho velmi inspirovaly. Jeho fotografické obrazy, které někdy tvoří série, odráží realitu i poetiku ruské každodennosti. Okamžiky na nich zachycené v nás často cosi probouzí.
„Myslím, že událost nemůže v pozorovateli zůstat moc dlouho. Být svědkem něčeho, co se stane, emočně na to reagovat, to ano. Ale ne sledovat každý den pořád dokola, jak se někdo dívá přes rameno, někdo padá, skáče, líbá se – to není zajímavé. Podstatou žánrové fotografie z mého hlediska je zachytit situaci, která má emoční dopad na fotografa a později diváka tak silný, že ho donutí pověsit si ji na zeď a nechat si ji ve svém životě,“ vysvětluje podstatu své tvorby Michail Daševský, jehož snímky visely na zdech výstavních prostor celého světa a zdobí zdi domácností soukromých sběratelů od Ruska přes Francii až po Japonsko.
Na některé z nich se podívejte v naší fotogalerii. Najdete mezi nimi například i fotografii pojmenovanou „Československo je naše“:
