Stejně tak, jako je tomu dnes, i v 15. století byly klepy součástí běžného života. Na rozdíl od současnosti se ale ženy, jež pomlouvání přišly na chuť až příliš, dostávaly ve Skotsku do křížku se zákonem. Dokonce pro ně byla vyrobena speciální maska, které se říkalo Scold`s Bridle. Mučící zařízení, jehož název by se dal přeložit jako „uzda na spílání“, znemožňovalo pohyb jazyka. Pro dodatečné ujištění, že člověk nevydá ani hlásku, pak byly některé „uzdy“ vybaveny ostrým hrotem. Ten při sebemenším pohybu jazykem sval okamžitě probodnul.
K trestu patřila i jistá dávka veřejného ponížení. Ženy byly proto často připnuty na řemen a jejich manželé je následně vedli ulicemi, v nichž měly narušovat veřejný pořádek. Shromážděný dav pak odsouzené slovně urážel či na ně plival. Ani fyzické útoky nebyly v této situaci výjimkou. Pokud neměly dámy manžele, byly přivázány k radnici, kostelu či jiné instituci moci. A následně ponechány na několik hodin osudu.
Je třeba zmínit, že tento z dnešního pohledu barbarský trest, nebyl určen zdaleka jen drbnám. Na severu Anglie a ve Skotsku, kde se uzda těšila největší oblibě, stačilo odporovat rozhodnutí manžela a hned se jednalo o jakési narušení veřejného pořádku. Ve společnosti uzdy končily často také ženy obviněné z šíření čarodějnictví. Lidé si ale museli dávat pozor na to, aby šlo o skutečné čarodějnice. V případě falešného obvinění mohla být uzda navlečena i jim.
Není bez zajímavosti, že železná maska čekala takřka bezvýhradně na ženy nižšího společenského postavení. Aristokratky mohly pomlouvat dle libosti.
V českých zemích k užití uzdy patrně nedocházelo, nejbližší zaznamenaný případ pochází z Německa. Tam ale k masce dokonce přidávali i rolničku, aby bylo ponížení co největší. Obdoba tohoto mučícího nástroje přežila překvapivě až do 19. století. Naposledy ji používali američtí otrokáři, kteří s její pomocí „domlouvali“ buřičským černochům.
