Frida Kahlo je jednou z nejvýznačnějších malířek 20. století. Její život však byl plný bolesti a utrpení, což často jde – bohužel, nebo bohudík – ruku v ruce s výjimečnou uměleckou prací. Fotografie, které dokumentují poslední dva roky Fridina života, teď vycházejí v knize, která nese jednoduchý název Frida Kahlo: Gisèle Freund Photographs. Francouzská fotografka Gisèle Freund po dva roky navštěvovala Fridin dům a dokumentovala její soukromý život.
Frida byla od dětství velmi neduživá. Přesto (nebo právě proto) oplývala velkou vnitřní silou. V šesti letech onemocněla dětskou obrnou. Chorobu překonala, ale její pravá noha byla kvůli obrně mnohem tenčí než ta levá. Ve škole byla za rebelku, která dělala problémy a vedla chlapecké party.
V 18 letech umělkyni postihla událost, která poznamenala celý její krátký život. Autobus, v němž jela, měl vážnou nehodu. Ocelová tyč prorazila její tělo. Měla zlomenou páteř, žebra, pánev, klíční kost a 11 zlomenin ve slabé pravé noze. Rok ležela na zádech celá obalená v sádře.
Autoportrét jako médium utrpení
Její uzdravení bylo více než zázračné, Frida začala znovu chodit. Po zbytek života už ale trpěla nesnesitelnými bolestmi, které tlumila drogami a alkoholem. Právě v době rekonvalescence se začala přátelit s olejovými barvami. Tady začala její posedlost autoportrétem, který často používala jako prostředek pro vyjádření vlastního fyzického utrpení.
Frida se však potýkala i s bolestí psychickou, když trpěla četné nevěry svého manžela, významného malíře Diega Rivery. Ten si užíval i s její vlastní sestrou. Ještě k tomu byla malířka téměř celý život v jeho uměleckém stínu. Říkala, že v životě ji potkaly dvě vážné nehody: jednou byla srážka s autobusem a druhá s manželem. Sama měla milence a nebyl to nikdo jiný než komunistický revolucionář Lev Trocký. Je proslulá tím, že měla také řadu milenek.
Sanitka, doutník a tequila
Po roce 1940 začaly být její práce přeci jen ceněné. Výstavu v Mexiku měla jedinou, a to rok před svou smrtí, v roce 1953. Na vernisáž ji přivezla sanitka a do místnosti ji přinesli na nosítkách. Hosté a novináři byli v šoku. Nikoliv však Frida. Ta ležela na lůžku uprostřed galerie, zpívala, pila tequilu, kouřila doutník a hýřila vtipem.
V tom samém roce jí byla pod kolenem amputována slabá pravá noha kvůli infekci. Zlomená žena zemřela o rok později. Oficiálně na plicní embolii, ale existují dohady o tom, že šlo o sebevraždu. Také se o ni už dříve několikrát pokusila. „Doufám, že je konec radostný. A doufám, že už se nevrátím,“ napsala do svého deníku.
