Římská říše dosáhla po přelomu letopočtu nebývalé moci a civilizačního rozvoje. Římané na to byli jaksepatří hrdí a ostatní evropské národy rádi označovali za barbarské kmeny.
Patřili k nim i obyvatelé dnešního Nizozemska, západogermánský kmen Batavavů, který byl sice barbarský, ale římské armádě se hodil k rozšíření početního stavu. Batavové původně tvořili pomocnou, druhořadou jednotku, o síle zhruba 500 mužů, časem se však vypracovali mnohem výše.
Nepodceňuj barbary!
Římští generálové neuvažovali o Batavavech jako o excelentních bojovnících. Jejich oddíl byl nasazen roku 357 v bitvě proti germánským kmenům u dnešního Štrasburu, kterému se říkalo Argentorate. Bitva se nevyvíjela příliš dobře, první linie byly proraženy a těžiště bitvy v tu chvíli zůstalo na Batavech. Ti navzdory početní převaze nepřítele dokázali bitvu do značné míry zachránit. Bylo to hlavně kvůli kombinaci tvrdého vojenského výcviku pod římskými veliteli a přirozenou odvahou Batavavů.
Elitní junioři a senioři
Poté, co se osvědčili, byli Batavové převeleni do Británie a později se vrátili zpět na evropský kontinent. Během čtvrtého století našeho letopočtu se římská armáda rozdělila na dvě části. Jedné velel císař Valentinian a druhé Valens. Došlo i na rozdělení oddílů Batavavů na seniores a iuniores. Nešlo však o označení věku, ale o příslušnost k císaři. Valens měl pod sebou juniory, Valentinian seniory. A právě senioři udělali jednu zásadní chybu.
