Jedna z našich dobrovolnic v LGBT centru nevěděla, jak se vypořádat s tímhle hovorem. Volala žena, jestli nevím, kde je její syn. Řekli jsme, že nemáme žádné informace, ale kdyby se něco změnilo, zavoláme jí. Samozřejmě jsme už nikdy nezavolali...

Jedna z našich dobrovolnic v LGBT centru nevěděla, jak se vypořádat s tímhle hovorem. Volala žena, jestli nevím, kde je její syn. Řekli jsme, že nemáme žádné informace, ale kdyby se něco změnilo, zavoláme jí. Samozřejmě jsme už nikdy nezavolali... Zdroj: Daymon Gardner

Když jsem se dostal ven, utíkal jsem jako šílený. Zapomněl jsem na Chrise. Pak jsem se vrátil zpět a našel jsem ho naříkajícího uprostřed silnice. Objali jsme se jako nikdy předtím.
Tři týdny jsem byl v kómatu. Když jsem se probudil, byla u mě má matka a rozplakala se. Zeptal jsem se, kde je Javier. Neodpověděla. Až další den mi řekla, že musím být silný, protože je mrtvý.
Během prvních výstřelů jsem si myslel, že je to hudba. Cítil jsem basy. Pak tříštící se sklo, kouř a padající těla.
Ve 2:06 jsem šla spát. Myslela jsem, že syn je doma, viděla jsem jeho boty. Za 10 minut mi volala FBI, že je mrtvý.
V gay komunitě se na přivítanou líbáme na tváře. Potkal jsem Anthonyho, objali jsme se a políbili. Popřál jsem mu hezký večer. Během chvilky jsem uslyšel střelbu. Na nemocničním lůžku jsem uviděl jeho fotku mezi 49 mrtvými.
19
Fotogalerie

Emoce přeživších masakru v Orlandu. Fotograf je zachytil na černobílých fotografiích

K masakru v americkém městě Orlando došlo před dvěma lety 12. 6. 2016. Byla to největší tragédie svého druhu v historii USA. Útočník afghánského původu Omar Mateen zastřelil 49 lidí a dalších 53 bylo vážně zraněno. Organizace Dear World navázala spolupráci s fotografem Dymonem Gardnerem, aby s dvouletým odstupem zachytil stále živé emoce přeživších masakru a pozůstalých.

Tehdy devětadvacetiletý Mateen vtrhl kolem druhé ráno do gay klubu Pulse v centru Orlanda a ozbrojený dvěma zbraněmi začal střílet všude kolem. Podle svědků se střelba zprvu mísila s hlasitou taneční hudbou, a tak si někteří návštěvníci mysleli, že je to součást show. Brzy už se ale zranění schovávali na toaletách, anebo se snažili odplazit z klubu ven.

Útočník se v klubu zamkl a vzal si rukojmí. Policie se rozhodla zasáhnout po třech hodinách kolem páté hodiny ranní. Nejprve provedla kontrolovaný výbuch, aby odvedla Mateenovu pozornost, poté jej zlikvidovala.

K masakru se přihlásila organizace Islámský stát, ale útočníkova rodina se nechala slyšet, že jejich syna pobuřovali homosexuálové. Přestože ho policie v letech 2013 a 2014 vyšetřovala kvůli údajným podezřelým stykům s teroristy, žádné vazby neodhalila.

Útok si vyžádal tolik zraněných, že je nezvládaly odvážet sanitky, proto odjížděli i policejními vozy. Město Orlando vyzvalo své občany, aby darovali pro hospitalizované krev. Lidé na výzvu reagovali velmi pozitivně.

Daymon Gardner z New Orleans zachytil pocity přeživších na vkusných černobílých portrétech. Fotografie doprovází jejich výpovědi o nejsilnějších vzpomínkách, které se jim se střelbou pojí. Série nese název Dear Orlando a vznikla na počest obětem a jejich rodinám.