Robertův růst byl nezastavitelný. V pěti letech potřeboval oblečení pro sedmnáctileté – měřil 163 centimetrů. O tři roky později přerostl svého otce. Ve stejnou dobu vážil 90 kilogramů.
Navzdory zdravotním obtížím spojeným s Robertovou poruchou se mu rodiče snažili poskytnout co možná nejnormálnější život. Přesto se všechny mezníky v jeho krátkém životě váží k novým a novým výškovým a velikostním rekordům.
V roce 1931 se tak například stal nejvyšším skautem na světě. Měl na míru šitou uniformu, stan i spacák. Robert byl v dospělosti také členem zednářské lóže. Do dějin společnosti se tak opět zapsal díky své tělesné abnormalitě. Robertův zednářský prsten je tím největším, který byl kdy pro zednáře vyroben.
V dospívání se bohužel začala zhoršovat Robertova necitlivost v nohou, přesto odmítal používat invalidní vozík a k chůzi používal ortézy. Osudovou se mu v roce 1940 ve věku 22 let stala autoimunitní porucha. Nepadnoucí ortéza mu na koleni způsobila puchýř, který se škaredě zanítil. Infekce se rozšířila a lékaři Robertovi přes veškeré snahy nedokázali pomoct.
Když zemřel, měřil Robert Wadlow 272 centimetrů a stále vykazoval známky růstu. V roce 1986 vztyčili obyvatelé Altonu před místním muzeem Robertovu sochu v životní velikosti. Slavnému rodákovi přezdívají „něžný obr“.
Na snímky Roberta Wadlowa se podívejte do galerie:
