Život Annie Edson Taylor nebyl vůbec lehký. Narodila se jako osmé dítě chudým rodičům, přičemž její otec záhy zemřel. Podařilo se jí sice vystudovat a stala se učitelkou, ale o místo rychle přišla. Její jediné dítě zemřelo krátce po porodu a po něm i její manžel. Annie strávila roky hledáním slušné práce a stěhovala se od města k městu. Vdovu bez peněz ale takřka nikde nechtěli a Annie se tak ocitla na prahu chudobince.
Snad proto, že si myslela, že její smůla musí konečně přestat, snad proto, že chtěla ze světa odejít velikým činem, rozhodla se stát prvním člověkem, který sjede Niagarské vodopády. Kaskadérské pokusy různých dobrodruhů na přelomu 19. a 20. století vždy zaručeně přitáhly davy lidí a v případě úspěchu se navíc daly dobře zpeněžit.
Jenže všichni dobrodruzi, kteří se pokusili v sudu Niagáry zdolat, zemřeli již při pokusu o překonání řeky. A úřady se tak zdráhaly vydat komukoliv dalšímu povolení. Annie tak musela nejdříve podrobit svůj sud zkoušce před úředníky. Černý Petr padl na místní toulavou kočku, která byla ve špatné chvíli na špatném místě. Více než padesátimetrový pád ve vypolstrovaném sudu ale kupodivu přežila jen s drobným zraněním na hlavě.
To úřadům stačilo. O dva dny později, v říjnu roku 1901 si do sudu vlezla sama Annie. Kolem vodopádů se shromáždily tisíce lidí, ačkoliv si drtivá většina myslela, že 63letá žena nemá šanci přežít. Jejímu manažerovi Franku Russellovi dokonce vyhrožovali soudním procesem, jestli se pokus o rekord zvrtne. 20 minut po pádu z vrcholu vodopádů se ale sud vynořil zpět nad hladinu. Annie přežila.
"Pořád jsem se modlila, kromě chvilky po dopadu, kdy jsem byla v bezvědomí. Nikdo to už nesmí znovu zkoušet. Raději bych si stoupla před kanon, vědoma si toho, že mě rozstřílí na kousky, než abych znovu sjela ten vodopád," vyprávěla tehdy reportérům.
Štěstěna ji bohužel opět rychle opustila. Její manažer Frank Russell takřka ihned zmizel i se sudem a začal všude vyprávět, že vodopády sjela v sudu úplně jiná žena, o polovinu mladší než Annie. Ta se navzdory svým slibům vrhla do vodopádů ještě jednou. V roce 1906 ji měli natočit filmaři, ale záběry se buď ztratily, nebo ani nikdy nevznikly. Ani kniha, kterou Annie plánovala o svém příběhu napsat, nikdy nevyšla.
Nakonec opět putovala od města k městu a hledala slušné zaměstnání. Předpovídala budoucnost na poutích, krátce dokonce zkoušela obchodovat s akciemi v New Yorku, ale nakonec se vrátila k Niagarským vodopádům a pózovala pro turisty vedle repliky slavného sudu. Zde strávila poslední roky svého nešťastného života.
