Na světě je jen jediný cizí monarcha, který hovoří plynně česky. V okolních zemích byste ho ale hledali zbytečně - je jím kambodžský král Norodom Sihamon, který češtinu ovládá lépe než angličtinu či ruštinu. Aby také ne, když zde vychodil základní školu, studoval konzervatoř i AMU a dokonce demonstroval proti okupaci sovětskými vojsky. Jeho život poznamenala celá řada neuvěřitelných zvratů v historii jeho i naší země.
Norodom Sihamoni, nebo celým jménem i s tituly Preah Karuna Preah Bat Samdech Preah Baromneath Norodom Sihamoni, byl vyslán do Česka ve svých devíti letech, sám jeho otec, tehdejší král Kambodži, požádal československého prezidenta, Antonína Novotného, zda by jeho syn Sihamoni mohl studovat v Praze. Novotný malému Kambodžanovi dokonce sehnal vládní stipendium, a tak princ začal navštěvovat nejprve základní školy ve Staré Bubenči a později jazykovou školu poblíž Národního divadla.
Sihamoni kromě klasické výuky obdržel i taneční vzdělání a dále se vzdělával na pražské konzervatoři a později i na AMU. Ještě na střední škole se zúčastnil demonstrací proti okupaci Československa sovětskou armádou a dalšími zeměmi Varšavské smlouvy. Tou dobou v jeho rodné zemi došlo k převratu a jeho královský otec byl svržen. Sihamoni ale dál zůstává v Česku a studuje až do roku 1975, kdy před promocí odjíždí domů.
Kambodžu tehdy ovládali rudí Khmérové pod vedením Pol Pota, a tak se i mladý princ brzy stal obětí nového režimu - jako otrok musel pracovat na rýžových polích. Nakonec se mu podařilo vráti do Československa na promoci, ze které rovnou odcestoval do KLDR na pozvání Kim Ir-sena. Zde přibližně rok studoval než byl pod falešnou záminkou odlákán do Kambodži a zajat Rudými Khméry. V zemi zůstal až do osvobození Vietnamem 7. ledna 1978, kdy padl režim Rudých Khmérů.
Sihamoni později žil léta v Paříži, kde založil taneční školu a stal se profesorem tance. Půl roku předtím ještě strávil jako mnich v klášteře. V roce 2004 nastoupil ve své domovině na trůn jako král Kambodže, jeho role je ale hlavně reprezentativní. Do Česka, ve kterém strávil dlouhá léta svého mládí se několikrát vrátil - v roce 2006 zde získal čestné občanství hlavního města Prahy, o čtyři roky později, při své zatím poslední návštěvě, obdržel čestný doktorát na pražské Akademii múzických umění.
