Bernice Palmerové bylo pouhých sedmnáct let, když se stala svědkem následků jedné z nejznámějších katastrof na světě – ztroskotání Titaniku.
Bernice se svou matkou a dalšími 700 lidmi cestovala z rodné Kanady do Středozemí zaoceánskou lodí Carpathia. 15. dubna v brzkých ranních hodinách kapitán Arthur Rostron zachytil nouzové volání z Titaniku, který se v tu chvíli potápěl 60 mil od nich. Carpathia okamžitě změnila směr. Když ve čtyři hodiny ráno dorazila na místo neštěstí, podařilo se posádce zachránit pouhou třetinu cestujících, kteří se plavili po oceánu na záchranných člunech.
Šokovaná Bernice sledovala s matkou neskutečný výjev, který se z ničeho nic odehrával na palubě Carpathie. Zmrzlým a vyděšeným přeživším z Titaniku pomáhala posádka Carphatie. Bernice v tom okamžiku pohotově vzala svůj fotoaparát Kodak Brownie a neváhala tyto okamžiky zachytit. Podařilo se jí také pořídit vůbec první snímky ledovce, který Titanic potopil.
„Jejich tváře byly zmrzlé a vystrašené. Mnoho z nich bylo dobře oblečeno, takže se jednalo hlavně o pasažéry první třídy. Ženy na sobě měly vypůjčené kabáty od mužů, kteří se potopili s lodí. Ve vodě plavaly skládací židle a trosky lodi,“ popisovala později otřesný zážitek Berenice.
Přestože posádka vydala zákaz na poskytování jakýkoliv informací z neštěstí, Berenice kontaktoval neznámý zaměstnanec newyorské agentury Underwood & Underwood a snímky od ní koupil. Po letech se staly majetkem muzea Smithsonian Institution Archives, kterému je Bernice společně se svým fotoaparátem Kodak Brownie věnovala.
