Tam, kde jiné pohádky končí, tahle začíná, zdůrazňuje se v anotacích letošní štědrovečerní pohádky České televize. A není to zdaleka jediný vtipně svěží prvek Princezny a půl království. Pohádka režiséra Karla Janáka a scenáristy Petra Hudského ale netlačí v novátorství na pilu a nachází ideální harmonii mezi všemi nezbytnými složkami. Snad jen romantiky mohlo být více.
Tradice štědrovečerních pohádek České televize trvá už přes čtvrt století a tyto filmy bývají vůbec nejsledovanějšími televizními pořady za celý rok, občas je trumfne jen nějaká zvlášť důležitá politická debata. ČT si na nich dává obzvlášť záležet. Po loňském fiasku, kdy pohádka Kouzelník Žito vzbudila na sociálních sítích a diváckých diskusních fórech nebývalou vlnu odporu, televize k letošnímu štědrovečernímu příspěvku přistupovala obzvlášť obezřetně. Princezna a půl království se ale naštěstí nedrží opatrně při zdi.
Základní nápad je bezesporu originální. Prostý chasník Honza zase jednou zabije draka a osvobodí princeznu. Tu pak má, jak už to bývá, dostat za ženu spolu s polovinou království. Ale princezna Kateřina Adriana Markéta Eliška atd. se stejně jako její rodiče vyděsí, že Honza je obyčejný křupan. Na scénu se navíc vrátí král sousedního království Egon, který si sice na draka netroufl, ale princeznu a věno by inkasoval rád. Honza zhodnotí situaci a posmutněle vyklidí pole. Když se však z Egona vyklube regulérní diktátor, musí chasník zachránit Kateřinu podruhé. A aby se na cizí dvůr mohl vetřít, učí ho rytíř a rádce Valerián etiketě a vybranému vystupování.
O tom, že Princezna a půl království nepůjde cestou klasiky od Němcové a Erbena ani sterilní okostýmované nudy, svědčí už úvodní scéna, v níž Honza vyjde z dračí sluje vyzbrojen kladivem, které by mu záviděl i komiksový Thor. Nadsázka provází i následnou sérii faux pas na královském sídle, při kterých se Honza společensky znemožní. Už tady je ale vidět, jak přesně dokáže Janák režijně trefit tu správnou polohu – aby Honzovo buranství bylo vtipné, dokonce groteskní, ale neustřelovalo přitom do vlezle připitomělé řachandy nebo zlomyslnosti.
Suverénní výkony tvůrců i herců
Pro Janáka jde už o čtvrtou štědrovečerní pohádku, pro scenáristu Petra Hudského třetí, spolu jsou podepsaní pod Korunním princem (2015), v němž navíc ztvárnila hlavní ženskou roli představitelka „letošní“ Kateřiny Eva Josefíková. Zkušenost je znát. Zatímco Hudský nahazuje jednu nosnou a vtipnou situaci za druhou (setkání Honzových plebejských rodičů s královským párem, příjezd do Egonovy říše prosycené kultem osobnosti...), Janák drží celkový výraz pevně v rukou a přesně dávkuje humor i napětí. Například selští rodiče v podání Pavly Tomicové a Ondřeje Malého mohli snadno sklouznout k laciné karikatuře, Janák je ale nikdy nepustí do šklebu.
Matouš Ruml zvládá Honzu suverénně: výrazem připomíná Martina Hofmanna bez arogance a střídá počáteční bohorovnost s pokorou a později zápalem pro věc. Postava Kateřiny je bohužel dost pasivní, a tak Josefíková nemá moc příležitostí zazářit. Je ale rozhodně příjemné vidět coby ústřední pohádkový pár zkušené herce (a dospělé osoby) namísto sice neokoukaných, leč také nevyzrálých teenagerů z konzervatoře.
Marek Eben, který se na obrazovku v jiné než moderátorské roli vrací po více než dvaceti letech, je poněkud toporný, ale role Valeriána mu naštěstí předepisuje hlavně komentování situace. Herecky pak celému filmu dominuje Jakub Prachař, který padoucha Egona s notnou dávkou ironie pojímá coby sebezhlíživou rockovou hvězdu své doby, narcise ne nepodobného Davidu Lee Rothovi, zpěvákovi kdysi slavné skupiny Van Halen.
Výpravná pohádka působí velkofilmově, dokáže „prodat“ bohaté kostýmy, úchvatné zámecké interiéry a exteriéry i davové scény jako je ta při svatebním finále. Nekonají se žádné znouzectnosti v podobě laciných digitálních triků. K opulentnímu výrazu přispívá hudba Aleše Březiny, která dokresluje atmosféru napětí (například Honzova a Valeriánova schovávačka v hospodě), komična (následný útěk) i vznešenosti (Egonův příjezd do sousední říše). Filmařsky se pohádka dále blýskne třeba akční paralelní montáží v podobě honičky na koních, ale umí být i neokázale komorní – třeba situace, v níž Honza s Kateřinou pochopí, že se společensky míjejí, je odvyprávěná z velké většiny pouze jejich mimikou.
Princezna a půl království si sympaticky nepomáhá žádnými nadpřirozenými prvky ani postavami, draka ostatně spatříme jen prostřednictvím knižní ilustrace. Jejím největším mínusem ale je, že v ní vlastně není ani moc té titulní princezny: Kateřina skutečně nemá příliš příležitostí zasahovat do děje a romantická linie mezi ní a Honzou i kvůli tomu působí poněkud chabě. Janákova a Hudského pohádka je povětšinou chlapská záležitost. Nehledě na to ale patří k tomu nejpovedenějšímu, co ČT ve své štědrovečerní tradici zatím vytvořila.
Na snímky ze štědrovečerní pohádky Princezna a půl království se podívejte ve fotogalerii:
