Jak jen přiblížit lidem, kteří na festivalu ve Varech nikdy nebyli, jak to tady vlastně reálně chodí? Proč se sem tisíce nadšenců každoročně vrací a celý rok se na tuhle událost těší? Z vnějšího pohledu se KVIFF může jevit jako snobská akce, při níž se jen po červeném koberci a v přilehlých VIP barech producírují mediálně známé tváře a studenti humanitních a uměnovědných kateder chodí na nudné filmy. Mediální obraz je ale dost zkreslený. Festival je v prvé řadě skutečným filmovým svátkem s neopakovatelným geniem loci a pro běžné účastníky také zážitky přeplněnou dovolenou.
Když Jiří Bartoška odpovídá na otázku, jaký bude nový ročník karlovarského festivalu, stylem „stejný (stejně dobrý) jako ten minulý“, tak ví, o čem mluví. Vary jsou fakt každý rok tak nějak stejné. Stejně super. Liší se filmy, ale atmosféra, na které si festival zakládá, ta se nemění. Nejlíp si ji přiblížíme pomocí desítky zážitků, které byste si tu měli dopřát. Abyste mohli říct, že jste skutečně „byli ve Varech“.
1. Vystát si frontu na film, o kterém všichni mluví
Každý rok se objeví několik must-see snímků. Slyšíte o nich všude. Kritici se nad nimi rozplývají v novinách. Na ČSFD mají hodnocení kolem 90 procent. Kamarádi se diví, že jste je ještě neviděli. A vy je chcete vidět taky. Prostě musíte. Máte festival pass, jdete před sál, dáte tomu dvě tři hodinky. A na projekci se dostanete. To vám projasní den.
2. Zažít diváckou festivalovou sounáležitost
V Česku se to může zdát skoro neuvěřitelné, ale Vary jsou místem, kde jsou na sebe lidé milí. Místem, kde vám úplně neznámý člověk dá vstupenky na filmy a nic za to nechce. Spoléhat se na to sice úplně nedá, ale stává se to relativně často. Zastavte se v Thermalu u návštěvnické nástěnky, dříve nebo později na ni někdo připne lístky, které sám nevyužije. Jen tak, aby si film místo něj mohl vychutnat někdo jiný. Zachovejte se tak i vy.
3. Usnout na poetickém filmu s obskurní zemí původu
Filmoví nadšenci toho ve Varech po nocích moc nenaspí (končí se pozdě a začíná brzo), takže není divu, že leckoho časem přepadne únava. Zaspat strhující thriller nebo bláznivou půlnoční komedii by byla škoda, některé festivalové snímky jdou ale únavě naproti. Kdo si nikdy nezdřímnul u pomaloučkého dramatu z nějaké postsovětské republiky, jako by tu nebyl!
4. Jít na půlnoční projekci s několika promile v krvi
Obecně řečeno jsou hluční lidé v kinosálech zlo. Půlnoční karlovarská sekce ale počítá s tím, že řada diváků už kolem dvanácté bude pod vlivem. Na programu tak jsou osmdesátkové akčňáky, šílené komedie a ujeté horory, které uvolněná atmosféra v kinosále posune na jiný level. Poddejte se tomu, bavte se, smějte se. Nebudete sami.
5. Propařit noc v Aeroportu
V proslulém festivalovém klubu to žije až do rána. Seberte poslední zbytky sil a jděte se tam po půlnoční projekci podívat. Dost možná se to protáhne, ale nevadí, dospíte to po Varech. Navíc když odejdete kolem páté ráno, můžete být mezi prvními u festivalových pokladen. Bez vstávání. A to se vyplatí.
6. Užít si město
Vary by nebyly Vary, kdyby se neodehrávaly ve Varech. Lázeňská kolonáda kolem říčky Teplé je kouzelným místem, které baví. Korzujte na promenádě mezi Thermalem a Puppem, zastavte se na drink, natáhněte se v parku. Potkávejte známé, sdílejte filmové zážitky. Ochutnejte lázeňské prameny, vyšplhejte ke kamzíkovi. To v Praze nejde.
7. Ztratit pojem o čase
Je dneska úterý, nebo středa? Nebo už vlastně čtvrtek? Ten suprový snímek, po němž všichni diváci spontánně vstali a tleskali, jsme viděli včera? Předevčírem? Festivalový týden vám zkrátka během několika dnů nutně splyne v jeden velký komplexní zážitek. Dny nehrají roli. PS: Pracovní mail vůbec neotvírat!
8. Nadlábnout se v jídelní uličce
Běžní baťůžkáři mířící do Varů kvůli filmům nemívají čas na každodenní tříchodové večeře v místních luxusních hotelech a restauracích. Místem zaslíbeným je proto takzvaná jídelní ulička v blízkosti kinosálu Národní dům. Na pár metrech čtverečních tu najdete výborné bagety, hambáče, palačinky, pizzu, kebab a další dobroty. Vezměte si jídlo s sebou, sedněte si na schody u fontánky na Masarykově třídě a sledujte okolní šrumec.
9. Pohádat se s kamarádem
„Ty vole, kámo, hlavně nechoď na film „XXX“, to byla neskutečná kravina.“
„Blázníš? Já jsem na něm byl už v sobotu, lepší kousek jsem tu neviděl!“
„Jsi blbec bez vkusu a lituju, že jsem tě kdy poznal.“
10. Zatleskat pánovi s mikrofonem
Nikdo jiný nezažil ve Varech tolik potlesků jako Petr Folprecht. Že vám to jméno nic neříká? Není divu, to skoro nikomu. Přitom ho ale zná snad každý návštěvník festivalu. Je to ten sympatický pán, který na projekcích ve Velkém sále Thermalu pokládá mikrofon. A diváci u toho bouří. Místní kolorit. Symbol. Legenda. Kdo netleská, není Varák. Tlesk. Tlesk. Tlesk.
