Jako novinář jezdím do Varů od roku 1988, takže vím, že festival má, stejně jako život sám, svá nepsaná pravidla. Věz, pokud si ho chceš doopravdy užít, nikdy se nesmíš dopustit následujících deseti věcí:
1/ Nikdy si nečti obsahy filmů ve festivalovém katalogu. Anebo pouze tehdy, když ti řeknou, že tvá lupenka je neléčitelná, a chceš se ujistil, že někomu může být ještě hůř. Anotace svou tragikou konkurují Dickensovým románům a mírou autorského ponoru se blíží sezení u psychoanalytika, u něhož nikdo další snad ani nechce být.
2/ Pokud nedbáš bodu jedna, nenech se obsahy filmů odradit, poněvadž bys mohl přijít o zajímavé příběhy a dozvědět se, jak se žije za humny. Například, že si když Íránec chce, aby jeho syn byl doktor, po obřízce zakope jeho předkožku v kampusu fakulty medicíny.
3/ Potkáš-li člověka, který se k tobě hlásí a volá, pamatuješ, jak jsme předloni nechyběli na žádném ze snímků přehlídky toho uzbeckého režiséra, čili jsme absolvovali i ten o sběru kukuřice, nepřiznávej to.
4/ Nevolej hned po skončení projekce do Prahy, že jsi právě viděl úchvatný libanonský film o vztahu svou vozíčkářů, z nich jeden nemá co do úst. Co ti na to mají říct?
5/ Když potkáš známého na kolonádě, nikdy neříkej, teď spěchám do kina, ale ještě se určitě ještě uvidíme. Neboj se, nikdy k tomu nedojde.
6/ Když potkáš na kolonádě Jiřího Bartošku, nevrhej se na něj se slovy, Barťáku, pamatujete si na mě? Jezdil jsem sem ještě jako batůžkář a jednou jsem za váma seděl v letním kině. Byl bys pouze jedním z mnoha. Stačí, když se v chůzi mlčky lehce ukloníš na znamení úcty.
7/ Když souběžně s festivalem probíhá MS v kopané a někdo se tě zeptá, co nejlepšího jsi tu zatím viděl, nikdy neříkej, že to byl zápas Francie Argentina 4:3.
8/ Když si během klíčové scény promítaného filmu někdo v řadě před tebou rozsvítí mobil a hledá, na co půjde pak, nenech si šajnit do ksichtu. Prostě dotyčnému vyraž mobil z ruky a dupni na něj.
9/Nikdy tu neříkej nahlas slovo „happy end“. Znemožníš se. Šťastné konce bývají festivalovým filmům zapovězeny stejně jako kosmonautům pobyt na čerstvém vzduchu. Za happy end se tu považuje pouze večírek, po němž se probudíš na břehu říčky Teplé.
10/ Nikdy neříkej, že už do Varů nikdy nepojedeš, protože je tu moc lidí a moc málo lístků na moc depresivní filmy. Stejně jako každý recidivista tu budeš za rok zas.
