Vážení čtenáři, i dnešní číslo Reflexu se snaží pojmout náš okolní svět v jeho pestrosti a paradoxech.
Začínáme reportáží z idylického rakousko-německého pohraničí. Autorka zjišťovala, jak naši sousedé prakticky zvládají příliv lidí, kteří se stěhují do Evropy. Nejde o postoje či politiku, ale o ryze praktické záležitosti. Nestačí jen příchozí spočítat a domluvit se s nimi na nějaké identitě, ale oni musejí někde spát, jíst, řešit hygienu, trávit den. Zvládání každodenní praxe bychom měli my Češi pozorně sledovat, zapisovat si a připravovat se na to, že problém Rakušanů se vzápětí přesune k nám – hned, jak se změní migrační cesty.
A měli bychom se připravit opravdu dobře. Nikdo nám totiž nepomůže, protože my jsme taky nikomu nepomohli, jen v té věci vedli nesnášenlivé a alibistické kecy, následkem čehož nás má převážná část Evropy plné zuby. Vlastně by se nebylo čemu divit, kdyby Německo zavřelo z technických důvodů svoji hranici zrovna ve chvíli, kdy bude vlna migrantů do Česka nejsilnější. Pak se přijedou zahraniční televizní štáby podívat, jak to, co nebyl lehký úkol ani pro systematické Němce, zvládne národ lemplů, kteří nedokázali dát dohromady ani tramvajenku pro své hlavní město. Jen my ale víme, že tu naštěstí máme Visegrád! Poradíme se, Maďaři nám půjčí plot, Slováci Fica…
V dalším materiálu se krátce věnujeme i případu dětí Michalákových, což je další případ národní iracionality a mediálního kýče. Málokdo se zajímá, kolik dětí je odebíráno rodičům u nás (skoro tři tisíce ročně), jaká část oprávněně a kolik je jen obětí lovecké vášně sociálek. Proč se nepíše o tom, jestli je kontrola dostatečná, proč končí tolik dětí v ústavech a proč soudy rozhodují tak pomalu? Raději se soustředíme na dva chlapce zabavené v Norsku.
Proč? Předně proto, že nám ta story nabízí jasného nepřítele: Norsko. Víme, kde Norsko leží – a to je ideální míra podrobnosti, se kterou jsme ochotni pracovat. Na případ se ze strany úřadů (nejen norských) vztahuje povinná mlčenlivost, čili o meritu věci nic nevíme, nejsou informace, nemáme tušení, co se vlastně stalo. Navíc to je ideální téma pro každého populistu – ať už jde o nudící se europoslance, nebo prezidenta, který nepozval ubohou norskou velvyslankyni na mejdan na Hrad, aniž by ho zajímalo, že přílišný diplomatický tlak šance na shledání paní Michalákové s dětmi leda tak zhoršuje.
A nenechte si ujít ani téma z obálky: oplodňovací byznys. Typický problém vyspělého světa, zatímco ten rozvojový ohrožuje populační růst. V individualistické západní společnosti má každý jedinec legitimní právo na své osobní štěstí, a tudíž i na vlastního potomka. Bez ohledu na věk či zdravotní dispozice. Z hlediska byznysu je to ideální příležitost. Věděli jste, že téměř každé druhé oplodněné vajíčko pochází z líhně Andreje Babiše? Má nás v hrsti víc, než by se zdálo.
Na jednom konci řetězce vyrábí hnojiva a řídí obsah hormonů v kuřatech, na druhém řeší rostoucí neplodnost. Proto bychom my všichni, kterým se závislost na oligarchovi nelíbí, měli ve vlastním zájmu žít co nejzdravěji a provozovat sex včas a dostatečně.
