Nejedná se o institut rodinného práva, neřeší to, kdo má oprávnění k výchově dítěte, v jakém rozsahu apod. Využití nastává tehdy, jestliže matka/otec i přes stanovený styk s dítětem (ať už se jedná o střídavou výchovu nebo omezení ve formě 1krát za měsíc), druhému rodiči úmyslně dítě nesvěří a tím zasáhne do jeho/jejího práva na rodinný život, chráněného jak Úmluvou na ochranu lidských práv a svobod a Listinou základních práv a svobod v rovině veřejného subjektivního práva, ale jde o subjektivní právo mezi jednotlivci, a jako takové vymahatelné prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti.
Mohlo by se jednat o účinný právní prostředek ochrany zejména v případech, kdy rodič bránil ve styku dlouhodobě či opakovaně, úmyslně, kdy flagrantně porušoval práva druhého rodiče na styk s dítětem nebo kdy nereagoval na soudní výkon rozhodnutí.
Tím, že se jedná o prostředek, sloužící především k vyřešení zásahu mezi rodiči, nedotýká se dítěte (byť někteří odpůrců mohou argumentovat, že to může matku finančně zruinovat, aniž by si uvědomili, že matka nedodržuje zákony a rozsudky a musí tak nést za své rozhodnutí následky), může sloužit k vymožení práva účinněji než bezzubá soudní mašinerie v rodinně-právních sporech.
Vytvořila jsem webovou stránku – www.pravarodicu.cz, jejímž účelem je seznámení širší, jak odborné, tak laické veřejnosti, s institutem ochrany osobnosti a jeho využitím v daných případech, přinést odůvodnění použitelnosti tohoto institutu za využití české i zahraniční judikatury a v neposlední řadě umožnit obecnou debatu nad touto problematikou. Věřím, že rozšíření této informace by mohlo pomoci ke kultivaci společnosti a dodržování základních práv, resp. k zabránění jejich porušování. Pokud byste měl zájem, ráda Vám poskytnu více informací a materiály, které mám k dispozici.
Eva Ondřejová
